Když já to jméno tak rád píšu.... k dílu: matriarchát! Zas jedna holka pochopila co ti chlapi na ženských vidí. To je neštěstí!

Puero?!

Špatná báseň. A to vlání-odevzdání z toho na mě vybafl Šrámek a jeho Splav: Chtěl bych tě potkati v lukách, v lukách je vlání, na všechny strany svobodné odevzdání, v lukách je nejprostší života stůl.

Šrámka mám rád. Taky je tě třeba vyvézt z omylu: mozek a prostitutka se nerýmují. No a dát do jedné sloky dvakrát čas a ještě na konec to je amatérské až to bolí. Čeština je bohatá. To nejde jedno z těch časů nějak opsat? Nebo ten konec se sejmou - jdou a otazník? No.

Konečně něco, co může Puero setřít a napadnout!! Děs běs. První chyba je inspirace Erbenem. Erbena by měli buď zakázat na školách vůbec vyučovat, nebo leda jako varovný příklad jak DNEŠNÍ poezie rozhodně vypadat nemá. ´Jó za národního obrození, to bylo fajn, to se lidi teprve učili česky. Ale dneska předpokládám, že Češi svou řeč už zvládli a můžou svobodně psát moderním jazykem. Ono to není ani tak slovníkem, ale tím krkolamným slovním spojením a řazením ve větách. Slovník 19. století se dneska nenosí a kdo si myslí, že jo, tak zaspal dobu! Dobu! Nehledě na to, že Erbenovi ta rytmika šla mnohem líp. Nejde jen počítat slabiky, najít rýmující se koncovku, ale taky mít trochu cit pro rytmus. Rytmem se nemyslí pochod ein zwei drei, ale plynulost. Při čtení každý čtenář nahodí tempo čtení podle začátku básně a v témže tempu předpokládá, že se bude odvíjet i zbytek. Proto je mu třeba vyjít vstříc a neměnit rychlost. no a ten příběh...... holka zahýbá s Jírou. Chjo.

Velevtipné.

Smutné.

Pěkné
a když si vybavím, jak jsi v tváři chlupatý, a vybavím si, jak je ta miniatura hladká, působí to na mě tak naivně. Hehe. Pěkné.

Celkem vydařená ventilačka. Ta první sloka byla taková asketická. Druhá taková analytická a základní. Třetí prokletím melancholie jako životního vyznání. Hehe. čtvrtá je logicky s otazníkem. Jako bys odpovídal na otázku, kterou jsi dal nakonec. Líbí se mi to. Pravidla jsou nepodstatná u umění, když vznikne umění, nastolí si vlastní parametry.

Drsný, Kerouackovský maso!

(Ne každou povídku dočtu do konce, tahle se nedala nedočíst)

Yana: To je dobrý. Já zdravotníky obdivuju, protože jsem si jejich péči užil z první ruky a vím co to pro ně je...hlavně ta dřina, koukat na ně, jak umírají v bolestech a agonii, jak jim je každá pomoc marná, a pokud marná není, odplatí jim nevděkem.... jaké to je krmit a mýt pacienty, těšit uřvaná děcka, poslouchat ta sténání a nářky.... tohle přece nemůže dělat každý. Já nikdy nebyl nevděčný pacient. Nikdy nebudu.

Yana: Správně. Bože, moje nešťastné oči bolavé.... to pořekadlo je tak kruté.

s motýly to tak není

Kakuzu: Člověk se změní. Ale ty mouchy, co ho obletovaly dřív, ho budou obletovat dál.

Hmm, dneska mi moudra jdou. Někdo by to měl zavčasu vytesat, dokud to Yana nesmazala.

Kakuzu: A až budeš pučet, dobře se dívej kolem sebe, který druh hmyzu tě rád opyluje. Dokud jsi pupen, můžeš to zvrátit. Až rozpučíš, bude pozdě to měnit.

Ó jak je ten hnus a krutost báječně stimulující a výživný. Já ti ale jednu jednu věc závidím. Sice nesouvisí nijak s uměním, nýbrž s tvým reálným zaměstnáním, ale já ti závidím, to co kolem sebe denně vidíš. A skutečnost, že se nad to umíš povznést. Já kdykoliv přičuchnu k lidské i nelidské skutečnosti podobného druhu, mám trauma, které se mi vryje do paměti. Sakra! můžu se hodiny učit definice historických fenoménů, nebo německá slovíčka, ale nic si nezapamatuju tak rychle a tak pevně, jako lidské utrpení. Jsem opravdu tak zlý?

Kakuzu: Všechny zajímá, co si o nich myslím. :-) Nic ze mně nedostanete! Málo pochlebujete puerovi asi :-D Ale dobrá, já ti to tedy povím dvorní japonský dodavateli kukačkových hodin Kakuzu. Myslím si, že jsi (tedy jako autor) pupen! Dokonalé přirovnání, myslím si. No, zcela perfektně a zřetelně tě vystihuje. Kakuzu, ty jsi pupen. Se vším všudy.

Inteligentní? To je sarkasmus? Kdybys viděla ty lidi s kterými přicházím do styku, u nás na fakultě...a i jinde... poznala bys jak inteligence vypadá ve skutečnosti. Já mám dost co dohánět. V inteligenci. Ale je zarážející...ne,zarážející ne....je fascinující, jak dokážeš vyhmátnout skryté moje úmysly. Dokonce poznáš, že tě někdy šetřím. Podle čeho?...to jsem tak průhledný?

...tak tradičně jo? ;-)

No tradiční, ale vidím, že i ty už pomalu odhaluješ fakt, že já pod pojmem tradiční jen decentně zakrývám výraz nehlubšího zhnusení :-), hele pro člověka nerespektujícího a bojujícího proti všemu tradičnímu, ergo zastaralému, neinovativnímu, je tradiční věc odporná. Člověk tradiční naopak v povedené tradici, v kopii dokonalosti spatřuje samu dokonalost. Řekl bych, že je pro tebe tradiční. A teď zvaž, je-li to pro tebe osobně urážka, nebo pochvala. Jsi tak dobrá, že už máš tradici, kterou si udržuješ, Nebo tak špatná, že tradičně zůstáváš skryta ve vlastním stínu?

Být tradiční je vlastně dvojsmysl. Znamená to, že nedošlo k vývoji, ale neznamená to, že došlo ke zhoršení. (A já tě za špatnou básnířku nepovažuju) Tak si sama vyber.

Bylo to dost zlé?