Pojď na mé tělo

Orionka: díky, chtěl jsem všeobecné téma pojmout trochu netradičně...:-)

Zamila: vždyť píšu, ze je nepotřebuje...:-)

Hm, má něco do sebe. Taková mužsky přímočará...

Severak: ...anebo tak...:-)

odpovídající píseň:

VRCHOL
Vladimír Vysocký
překlad: Jaromír Nohavica

Zde vrcholy ční a mraky tu jsou
a laviny řítí se za lavinou
a kameny padají padají tvrdé jak pěst
zde příkrý je sráz a strmý je strach
a dá se jít jinudy obejít svah
my jsme však zvolili nejnebezpečnější z cest

Kdo neriskoval kdo nelezl sem
ten nemůže říct už vím jaký jsem
střípeček hvězdy je pro mne ten největší dar
tam dole je klid a tvrď si co chceš
tam za celý život svůj nenalezneš
setinku takových nádherných kouzel a čar

Hrát funébrmarš zde neuslyšíš
zde nevlaje flór a netrčí kříž
jen kámen tu zbude ten u něhož našel jsi klid
a na štítu hor kde bílý je led
tam plápolá pochodeň věčná jak svět
a to je ten vrchol jenž nestačil jsi pokořit

Ať mluví co chcou ať žvaní co chcou
smrt není věcí zbytečnou
je horší zemřít z chlastu či na kašel
a další už jdou a přijdou sem zas
a slunce změní za nečas
a dojdou tam kam tys už nezašel

Své stěny se drž a pevně se chyť
tam dole není záchranná síť
a kameny drolí se drolí se ze zrádných skal
sám sobě jen věř že stačí ti sil
věř skobě již jsi do skály vbil
a modli se aby tě pojistka držela dál

Tak lezeme výš a ani krok zpět
ač kolena únavou začla se chvět
a srdce by nejraděj vyběhlo k vrcholům hvězd
máš na dlani svět a dole je zem
jsi šťastný a trochu jen závidíš těm
těm dole kteří se chystají teprve lézt

To by šlo :-) Pěkná :-) Ty cepíny a skoby mi tam moc nesedí, ale budiž ;-)

loner: Virtualita ale není ne-opravdovost. Spíš jakási metafyzika opravdovosti. Co dáváme najevo je jen koncentrát toho co dovedeme napsat.

puero: vzdyd je to pravda, misto realneho prozivani si tu virtualne pisem ...

Nesouhlasím s názorem puero. Ten, kdo se povznese nad emoce, co potom prožívá?? Právě emoce v nás probouzejí radost, hněv, ne.klid..

Musím dát palec hore, od muže se mi to velmi líbí :)

puero:
... myslím, že hledáš, co už bylo nalezeno, nebo lépe řečeno, nebylo nikdy ztraceno.

puero: Já si naopak myslím, že pokud člověk neumí daný okamžik procítit, žije ho tak nějak...napůl. Nejsme přece stroje, ne? Slabost? Rozhodně ne!!!

Není to špatná básnička. Je tradiční.

Zamyslel jsem se toliko nad jediným detailem - tím o těch citech a pocitech. Všude to slyším pořád dokolečka dokola, pomalu jako výmluvu. Jen city a pocity - prokletá matra. Jakoby se ze světa ztratilo všechno reálné prožívání a zůstal jen pocit, jen dojem, a cit.... co to vlastně je? Něco tak pramálo mužského, ženský pojem, který natoluje pramatry všemu kolem. Emoce..... pfffffff což člověk, který se dovede nad emoce povznést nedokáže být šťatsný? emoce cloumají lidmi, vyvolávají soucit, ale nikdo jakoby si neuvědomoval, že je to vlsatně slabost, která nezasluhuje něco tak pochybného jako je soucit? Stručně řečeno vydat se napospas emocícm a pocitům, není to slabost? A je to správně nebo špatně, projevovat svoje city?