Vladan: Ovšem na té filozofii trvám. Bez ní by křesťanství vůbec nebylo. Zůstalo by jen židovskou sektou.

Vladan: No pak to chápeme stejně. Interpretace Bible se vyvíjí. Pro desatero to platí taky.

Vladan: Ne. Protože to by pak znamenalo, že Křesťanství už od objevu Ameriky dávno neexistuje. Spíš bych řekl, že tvoje interpretace křesťanství je nějaká pochybná. Závislá na hloupých pravidlech. Jakoby už křesťanství neobsahovalo žádnou teologii, filozofii, etiku, psychologii a omezovalo se jen na doslovný výklad Bible. Přitom už Ježíš kritizoval Starý zákon a slepou víru v proroky. Nejde dopísmene věřit Bibli. Takoví křesťané nikdy neexistovali.

Vladan: No přece ten Bůh. Realistický Bůh. Ty snad věříš, že na světě ještě axistuje křesťan, který věří, že je země placatá? Teď se asi debata stočí směrem k otázce, co je teda ten Bůh? Rozumíš, já nemusím nezbytně odvrhnout Bibli, odsoudit ji jako vylhanou. Řekněme, že ji naopak mohu zcela přijmout jako složitě vyložitelnou.

Vladan: Křesťan tváří v tvář problému s dinosaury je nezbytně nucen zavrhnout Genesis jako pohádku. Leda nějaký ultraortodoxní zaslepenec by odsoudil naopak dinosaury jako pohádku. Pohádkovost Bible nemá s vírou moc společného.

Vladan: Ne není. Křesťan věří v Boha. Ne v Bibli.

A co kdybys prala v Servilu?

Jinak básnička se povedla. Nápad je nápaditý, výnos je výnosný, dočista do čista.

Vladan: Nemusí to hned znamenat, že v Boha nevěří.

Vladan: No to prr, neznabohem bych Puera kvůli tomu nenazýval.

Vladan: To s Palachem si zapamatuju. Ale moje dilema to nevyřešilo. Hm.

Nu pro mě osobně je Bible směs pohádky a historického faktu.

Jak bych řešil dilema s dcerou? No neváhal bych a střílel. Možná bych byl dokonce přehnaně brutální. Ovšem od této chvíle dál bych byl sám pro sebe zabijákem. Tedy něčím, co bych od lovce, kata a nebo bourače krav musel odlišovat v negativním smyslu.

Okomentuju ti jen obsah, abys měla radost (páč kritika formy by ti radost neudělal). Ta myšlenka je krásná. Utkvělá představa, fixace na obličej z plakátu, který se v myšlenkách zhmotňuje a ty mu podléháš. Je to ryzí poetický nápad. To se mi líbí. Takové marné snění.

Vladan: Mimochodem ta narážka na Palacha..... hm, to je pro mě jedno veliké dilema. Až jednou budu učit dějepis, jak interpretovat tohle sebeobětování? A nejen tohle. Jak vychovávat k něčemu s čím mám sám vnitřní rozpor? Asi je nejlepší zaujmout neutrální postoj, ale to pak není příklad. Učitel by měl být mravním příkladem pro své žáky. Hmm. Jak bys to řešil ty? Jak bys dětem vysvětloval Palacha? To by mě zajímalo.

Vladan: Brát Bibli vážně? Jsi ateista, ty nemusíš brát vážně vůbec nic. Máš svobodnou mysl, nemusíš ani věřit v Boha, ani v Bibli, nemusíš ani dodržovat platné zákony, nemusíš brát vážně ani to co se píše v novinách a v knihách. Koneckonců, nemusíš brát vážně dokonce ani vědecké poznatky, že existuje vesmír třeba. Nikdys tam nebyl, tak proč bys měl poznatky lidí, kteří jsou dávno mrtví, brát vážně? Vážně nemusíš brát ani doktora, který ti řekne, že jsi nemocný. Takže brát pohádky z Bible vážně, je zase každého věc. Třeba tě chytne Korán. To jejich Ve jménu Boha všemocného slitovného, čímž začíná každá sútra, zní docela impozantně. Jak má člověk v dnešním světě brát něco vážně?

To další, to není interpretace křesťanství. To by pak byla interpretace i judaismu a islámu. Tam se také řídí desaterem. Řídí. Nevěří. To je rozdíl. Rozdíl ale není v zabíjení. Ani sebeobrana není omluva. Ani neúmyslná nehoda. Je to zabíjení ať tak nebo tak.

Vladan: Celá ta věc s nebem a peklem a tříděním je blbost. Vždycky si vybavím to, jak Hus v Kostnici požadoval, aby s mírou zodpovědnosti za vykonávaný úřad bylo dbáno hlavně morální čistoty těch, kteří je zastávají a císař Zikmund se mu vysmál se slovy: Jene Huse, kdo je bez hříchu? A je to tak. Je pryč doba sloupových mnichů, poustevníků, flagelantů a kruciát a lidi se nezbláznili. Desatero není dogma. Ostatně do Bible ho zařadili už Židé. Je na něm založen právní řád, kterým se řídíme dodnes. Nesmí se krást, nesmí se křivě svědčit - tedy lhát, nesmí se zabíjet,... je-li někdo gay, je to jeho věc. Co třeba vražda? Porušení desatera. Nezabiješ. Takové přikázání by mělo v okamžiku vzniku zlikvidovat všechny války v historii. Ale není tomu tak. Ba co hůře, takový člověk, který zabíjel ve jménu státu se naopak dočkává státních vyznamenání a je považován za hrdinu. Svědomí. Člověk bez výčitek svědomí se nebojí smrti. Věří, že žil dobře. Podle mě tam žádnou roli nehraje nějaké umělé odpuštění od třetí osoby. Já bych (být to v mé moci) nikdy neudělil vyznamenání nějakému partyzánovi, nebo vojákovi, nebo někomu v odboji, tím spíš, kdyby si myslel, že mi zabitím někoho jiného prokázal službu. Nemám tyhle hrdiny v úctě. Nikdy nebudu. Ale rozhodně ne proto, že to před tisíci lety sdělil Mojžíši Bůh. Stručně řečeno: v tom desateru se odráží jakési logické zákony přežití lidské společnosti, ne podmínky vstupu do míst věčné blaženosti.

A taky bych rád vyjádřil svůj vlastně nesouhlas s úvahou. Čiší z ní víra v neviditelnou závislost lidí na systému. Hm. Může být dnešní člověk opravdu sám sebou? Jde to vůbec? Jde oprostit se ode všech služeb systému, které tady jsou už tisíce let a žít jinak? Bez účtu v bance, bez telefonu, internetu, bez sociálního zabezpečení, bez školy, administrativy, bez dějin, bez policie, nemocnic atd. atd.? Třeba v hypotetickém případě kataklyzmatické katastrofy, která by civilizaci téměř zničila, nové lidstvo by si instituce nevytvořilo znovu? Myslím, že pokud by chtělo přežít, muselo by. Puero věří v pokrok. Věří, že to, kde teď je záviselo na složitém evolučním pokroku. I žebříček hodnot podléhá evoluci. Mladší generace automaticky odsuzují hodnoty starších generací, to je vývoj. Nechtít vydělávat peníze, nechtít studovat a mít titul rovná se žít v nevědomosti a bídě a neinformovanosti, vlastně být bezmocný. Mně se to říká, přitom sám bych nejraději pěstoval ovce někde v horách. Daleko od lidí. Nemám rád lidi. Nemám rád jejich instituce, jejich hodnoty a konzumní hon za chimérami. Nicméně jsem dalek toho to odsoudit jako špatné. Naopak, zdá se, že já - ten co se na tom pokroku a vývoji nechce podílet, a chce pěstovat ovce a poustevničit - jsem ten špatný a neprospěšný.

Je docela zábavné sledovat, jak se dospělí baví o posmrtné segregaci duší na ty hodné nebe a na ty hodné pekla. Hodné čeho? ptám se.

Pravdu máš. Bez srdce je člověk možná spokojenější. Žádný zármutek, žádná marná láska, žádná neukojená touha. Teda o je spíš o mozku a o hormonech, o dopaminu, endorfinech a o tom třetím.... serotoninu. Ale když už to kainovo znamení nosí srdce, tak ať. Hezká.

Prvotřídní, tedy báseň první třídy. Rozhodně ne jako od prvňáčka. Velmi dobrá. Pohrál sis s tím procesem vznikání ničeho v něco přičemž nechávals nás v napětí, co určitého z toho hezky popsaného nic vznikne. A ještě z toho dýchá Dante ne-li Vergilius v těch Ó a ach.

Povedené. Velmi. Jen je tam nějak moc mě u toho doktora. Líbí se mi, že je ta básnička taková nevtíravá.

Ó ty chlípný chlípníku. Jahody mražený na tebe.