 17.02.2013 5 1008(10) 0 |
Ó, má svatyně
políváš mě tmou
hořící kázeň
zmizela se svobodou
ach, jak hebká
je tvá kůže - totiž
netopýří elixír
zamotal nám sny
drž se pevně
zhmotnění přichází
v rukou máme čiré prázdno
poté po krystalech objevuji
ploché a vrtošivé
šedé, vrásčité srdce
políváš mě tmou
hořící kázeň
zmizela se svobodou
ach, jak hebká
je tvá kůže - totiž
netopýří elixír
zamotal nám sny
drž se pevně
zhmotnění přichází
v rukou máme čiré prázdno
poté po krystalech objevuji
ploché a vrtošivé
šedé, vrásčité srdce
17.02.2013 - 13:37Prvotřídní, tedy báseň první třídy. Rozhodně ne jako od prvňáčka. Velmi dobrá. Pohrál sis s tím procesem vznikání ničeho v něco přičemž nechávals nás v napětí, co určitého z toho hezky popsaného nic vznikne. A ještě z toho dýchá Dante ne-li Vergilius v těch Ó a ach.
17.02.2013 - 13:06Viviana Mori
Moc pěkné! Tvé poslední básně jsou o něco vzdušnější a voňavější, snad i prosvětlenější, což rozhodně není na škodu, tahle je moc fajn, krásně se čte.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zhmotnění : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Běh životem
Předchozí dílo autora : Zbav se mne
