Srdce

Pěkná báseň, zaujala :)

Pokud "to" nespojím s receptem Homéra, tak hezké.:-)

taron: Dík :-)

líbí...no, co dodat ti pode mnou už to parádně zvládli :)
ano, asi to tenkrát hodně bolelo a ano...teď už jsou to jen vzpomínky uložené v básni :)

puero: Díky, jasný, ale nemít ho a to všechno ostatní, zase by byla strašná nuda... :-D

Yana: Nééé v pohodě, vždyť jsem mu i úsměvně odepsal...dnes už na to koukám úplně jinak... :-)

Pravdu máš. Bez srdce je člověk možná spokojenější. Žádný zármutek, žádná marná láska, žádná neukojená touha. Teda o je spíš o mozku a o hormonech, o dopaminu, endorfinech a o tom třetím.... serotoninu. Ale když už to kainovo znamení nosí srdce, tak ať. Hezká.

Jo chápu, nechala jsem se unést tím komentářem, občas to tak mám, to není žádný cynismum, já chápu v jakém rozpoložení je ta báseň psána, cítím to z ní, nehodí se smát se, já nerada

Yana: Díky, na to, za jakých okolností jsem ji tehdy psal, jí zlehčil poměrně dost...ale to vůbec neva :-)

úplně mě tady rozesmál koment od Homéra, báseň pro kanibaly, pomilovat, vyrvat a upravit dle receptu, to by mě nenapadlo, jinak se mi ta básnička líbí

Homér: Jasně, pak se k něčemu i hodí a může být i chutné...:-D

Srdce očistíme, zbavíme žilek, blan a opereme. Prošpikujeme 25 g slaniny. Osolíme, opepříme. Na másle zpěníme nakrájenou cibulku a poté přidáme osmahnout dalších 25 g slaniny. Poté vložíme na plátky či kousky nakrájené srdce, podlijeme vývarem a dusíme doměkka. Vývar doléváme a občas srdce obrátíme.

Když je maso měkké, vyjmeme je a šťávu vydusíme na tuk. Poté zaprášíme hladkou moukou, do červena zapečeme, zalejeme zbytkem vývaru a dohladka povaříme. Nakonec ještě prohřejeme plátky srdce. Můžeme přidat 20 g šunky a podáváme s rýží.