Odvážné a vtipné. Klobouk dolů. :-D

Ano klasický začátek přihlíží jazzovému podnebí Somewhere over the rainbow. Neurčitost druhu, osoby, času a podnětu vhání jednotlivé řádky do mixéru, kde z nich krátká leč pepřem ostřená časovost dělá příslušný koktejl kvadrostatického personifikačního přenosu do delty. Pije se to přímo ze sklenice, potažmo láhve, protože slánku by to ucpalo a člověk by umřel žízní.

Je jak kočka, že?

Milé.

Hehe, nutíš fenku chodit v trenkách?

Navštivuješ podivná květinářství.

Já tam chybu nenašel. Fajná věcička.

Děláš, jak kdyby byl sex nějakou společenskou nezbytností. Jako když si před dvěmasty lety nevzal muž do divadla klobouk. Nemít sex týden a člověk je znemožněn, trapné faux pas, nemít sex déle, lépe lhát a nepřiznat se. Být panic - to už se nedá vyznat ani ve zpovědnici.

člověk dnešní doby vyjde na ulici, nebo zapne televizi a tisíce Sirén začnou křičet. Vědomí toho, že je toho ten člověk součástí musí být strašné. Vědomí, že i ty Sirény jsou vlastně oběťmi netoliko podobné těm, které se snaží ulovit. Že je člověk chca nechca lovcem i obětí, je to tak patřičně Darwinovské a cyklické a není z toho úniku, v té poslední sloce se odkrývá jakási vyšší pravda, která vychází nad ten obyčejný vztah k ,,námořníkovi,, je to už o vztahu ke světu a k sobě samotné.

Ne, řekl bych, že ta vyškrtlá věta by odpovídala na to, že se s tou rolí Sirény neumíš vyrovnat a že tě to poznání trápí.

Tak podle té poslední sloky jsi jedním z těch hlasů, které lákají nešťastníka vstříc tragickému konci?

Tož to se mi líbí totok.

No to mi řekni ty, rozumíš, ta báseň se tváří odborně, znalecky co do tématu, ale to nabourání patosu to narušuje a mate. Nutí mě si to myslet, opravdu tomu autor rozumí, nebo jen chce vypadat chytře? Ví co je to melanž nebo si to prostě jen našel ve slovníku a použil to v básni? Proč tu úroveň sráží tak lascivním výrazem, k vůli rýmu to není, ten se bez toho obejde, tak proč?

To je škoda. Nutí mě to myslet si něco jiného, než co byl záměr autora.

Proč tam rušit patos?

Ó neděkuj, ještě jsem ji nestihl plně vychválit. Jen potřebuju ještě najít nějaký smysluplný důvod, proč je tam to neposer? Vedle všech těch ryčných Er mi tahle část rýmu přijde trochu ....no.... snad tušíš jak.

To má být to dílo, které ukazuje výhody přízvuku?

Působí to tak trochu strojově, ale má to spád a celkem se mi to líbí. V Jazzdocku je hezky co?

A můžeš poučit i staršího. Spontaneita nebo kalkulace?

Víš, po přečtení bych si byl myslel, že tím oznamuješ světu, že chápeš, že pravá láska má bolet a že se člověk musí trápit a to, že je tím, po čem má toužit. A že tam, kde básníci vzývají lehkost a něhu je třeba odhalit také krutou tvrdost a rovněž ji označit za pravé potěšení. A pokud nazýváš lásku falešnou krutou mrchou, která musí být i přes svůj odsouzeníhodný zevnějšek milována, pak jsi můj člověk.

Napovědělo mi to to Ah. To tvrdé H. Žádné zjemnělé hladivé Ach. Ah. Je to vlastně totéž, jen jinak psáno. Teď mi na mysl vyplynul Shakespeare. A tím se vracím i do básně a zmíňce o růžích, protože Co růží zvou byť zváno jinak vonělo by stejně. To je to Ah. Voní stejně.

No a taky se mi líbil ten motiv nedosažitelnosti ve snu. Mívám to taky, akorát v temném lese, kam svítí Měsíc a mezi těmi vzrostlými přímkami kmenů se míhá to dlouhovlasé stvoření, které mi uníká a já ho hledám. A nenajdu. Myslím. Že jsi velmi kvalitní básnířka.