Moc hezké. Je v tom ta roztomilost zašifrovaná myslím právě díky těm - inu z mého pohledu dost jednoduchým - rýmům. Otevírá to prostor obrazotvornosti, když je třeba namalovat nějaké klasické obrázky. A zároveň je v tom cítit potlačený smutek, nebo spíš touho to mít, když už ne skutečné, tak aspoň namalované. Jako dívat se na krajinu na obraze, nádhernou v určitý okamžik, co malíř zachytil a kterému byl přítomen jen on a nikdo jiný už dál nemůže, ale může o tom snít a představovat si to.

Velmi zajímavé. Je vidno, že se snažíš vymanit ze zavedených slovních klišé, když hodláš popsat duševní stav. To se mi líbí. A navíc je to krátké, stručné, řízné a jasné a definitivní.

První báseň odraz romantika v tobě, compadre.

Nevzpomínám. Hádám, že to byla nějaká moje extrasubordinérní erotická improvizace.

To jako, že jsem provokatér? Css s s.

Taky dobrý. Tuším, že tahle báseň se u tebe stává jakými opus perpetuum fomabile, existuje cenzurovaná verze, necenzurovaná, oficiální, polooficiální, umělecká... kolik verzí už má?

Á, návrátilec. Vitaj, od kdy jsi zpátky? Já byl teď dva týdny bez internetu, tak mi to možná ušlo.

Hm, hm, bude to nejspíš, přesně jak píšeš. Ano.

Jsi hold básník s odvahou. Poslední dobou mi přijde, že vypustit a přesně nasměrovat v běžné komunikaci větu Miluji tě, dovedou už jen básníci tak, aby to vyznělo opravdově, ne jako z reklamy, nebo z filmu, nebo podle manuálu. Ještě těžší je to říct nahlas před více lidmi. Ani při svatebních obřadech se to dneska neříká. To se jen slibuje : budu tě milovat a ctít... blá blá, ale deklarovat to v přítomném čase je pořád ještě znak odvahy a jakési rytířskosti (divné slovo rytířskost). Co myslíš ty, náčelníku, říká se to snáz nebo hůř, než jak se to píše?

Hele vymyslet nicneříkající název, nebo kardinální blábol je ryzí mistrovství. Za to by měli dávat ceny. Třeba HAMÁNEK. Co to je hamánek? Není to ten člověk z úřadu práce, kterého lze natřít na chleba? Navrhuji vyhlásit soutěž o nejpraštěnější blábol.

V poho. Začals psát až teď? Proč ne dřív?

Promiň Vilíku, ale už na konci čtvrtého řádku jsem si musel říct: Hele neblouzní? Nejsou to zvonce krav na pastvě?

Proboha proč zvonce? Tady vidíš, jak je rým naobtíž, když chceš umělecky ztvárnit nějakou myšlenku. Být to bez rýmů, bylo by to stokrát lepší, páč bys tam mohl dát regulérní zvony a ne tyhle agrární vesnické rustikální country zvonce. Ty zvonce a nejen ty, z toho umírání dělají grotesku.

Třeba to odporné staročeské ZŘÍT !! Hned si vybavím Červeného Trpaslíka epizodu Citróny a tu Ježišovu větu: Zazřela jsi dnes mého újce? Brr. Ale jsem optimista a věřím, že to slovo z české poezie do deseti let úplně vymizí.

Tradiční forma nevadí. To co mi osobně vadí, je ten středověký slovník. A snad i téma. Ono každá z těch tří složek dokáže oslovit za jiných situací. Ale dohromady jak se sejdou, tak osloví leda středověkého trubadůra.

Nu, odhadoval bych, že se rozvineš v poměrně krátkém období do poměrně zajímavé psankyně, co do náplně svých básniček. Hledáš si styl i téma, čím víc toho tady načteš a čím víc komentářů k dílům obdržíš, tím rychlejc se z tebe stane originální veršotepka. Ale bude to chtít nechat se ovlivňovat a netrvat za všech okolností na svých dojmech a předsudcích. Začátek je slibný. Toliko Puerovy prognózy.

A Smrt to ví?

Takže z toho plyne, že láska JE smrtelná?

Četl jsem teď ke kafi každé ráno tvoju sbírku Slnku. Ještě jednou děkuji. Je moc hezká. Ovšem já se tvých básní vyloženě bojím. Jsou tak citově vyhraněné a vážné. Tahle taky.

Pěkné. Jako voda, zdálo by se, že bys byla nesmrtelná. Ledabyle se měnila v něco jiného a stále byla toutéž jen jinak. Mást a mizet a zase se vracet.

Nůůů, tohle mi sedlo. Velice mi to sedlo. Dokonale to vyjadřuje můj pocit z některých barvitých snů plných jisker a páry. Líbí se mi to. A navíc je to napsáno pěkně koncentrovaně do šesti řádků. A srší z toho poetismus jako od Seiferta nebo Nezvala.