Zaujímavé. Hluboké. Líbí.

Myslím, žes to napsal geniálněji, než bys sám tušil. Až před to vyblbli. A nemyslím tím teď obsah, ten, jak tě znám, má podtext, který sotva kdo prohlédne.

Epitaf na pomník?

Zajímavé. Ale na pokrok je marné žehrat.

Hm. No, podle mě, kdo radou šetří, moc tou svou moudrostí k užitku není.

Píšeš pozitivně naladěné básničky, to je mi sympatické, doufám, že ti to vydrží a nesklouzneš do té potemnělé deprimující vlny tady, co už unesla tolik nadějí. Ale bacha! Za rok maturita a skoro VŠ a máš tam hromadu gramatických chyb.

Vyznání hodné zamilovaného básníka. Neurazí, dojme a potěší. Začínáš hezky. Vydrž.

Suchý jak vyšitý. Co do stylu. Jednoduchost a bezpracnost. Hele tvůj básnický idol dostal metál, prezident průměru a podprůměru si ho asi váží, ale nechtěl bych být v jeho kůži. Suchý má možná z medaile stejně podivný pocit jako já. A přemýšlím nad tím, jestli to vyznamenání bylo opravdu vyznamenáním a za co? Suchý je totiž umělec s velice pozitivním vlivem na českou kulturu, ale byl oceněn společností kulturně stagnující spolu s Bohdalkou, která má na českou kulturu dost negativní vliv. Vlastně dostal metál zatrest, ale ušlo mi jaký. A když nad tím přemýšlím a uvědomuju si, že Suchý je dost populárním směrem tvořící autor, jak se s jeho tvorbou jako člověk, který má rád moderní věci a Havlovy poetické experimenty, vlastně dokážeš vyrovnat? A to není myšleno nijak negativně, jen mi to vrtá hlavou.

Už jsem četl zajímavější experimenty.

Moc hezky jsi to uvedl. Názorový evergreen.

Puerovi se tentokráte zachtělo ultraneortodoxním způsobem zpestřit volební komisi nedělní odpoledne rafinovaně neplatným volebním lístkem, který oproti jiným bude zářit barvami a bude vystřižen do tvaru složené vločky. Básnička bude rovněž připojena.

Jo a ta báseň samotná by snesla i razantní zkrácení. První dvě sloky a zbytek smazat. Abys popsal letargii ze svého úhlu, líp ji popíšeš, když nebudeš doslovný. Když napíšeš jen část a necháš zbytek čtenáře aby si doprocítil sám. Ukázat směr a ne otravovat až ke dveřím a za ně. Prostě udržovat si jistou eleganci ve vypravování mnohdy znamená neříct všechno.

Ono záleží na obsahu. Když je básnička dlouhá a příběhová, čte se líp s čárkami, když je to lyrika, třeba milostná, nebo přírodní, nebo experiment, když je to krátké a je to spíš hraní se slovy než s větami, tak jsou čárky mnohdy spíš na škodu. Nevím, řekl bych, že proto, abys věděl, kterou formu zvolit, musíš mít cit.

TO je dílko, kde je jasně vidět negativa formy bez čárek ve větách. Třeba hned ve čtvrtém řádku. Těžko bez čárky říci, jestli tam ta duše černá, abys je mohl opíjet, nebo jestli černá je ta duše, kterou bys opíjel. Prostě tomu chybí cit pro detail. Jemnost.

Milé. Taková curiculární zkratka, že jo? Chválím.

Krááása. Hezky jsi to popsala. Ten stav ,,hormonálně citového,, zklidnění. Moc dobře se to četlo. Je to poetické a lehké.

WAU! Tohle rozhodně není žádná amatérská báseň!

Nedávno jsem se bavil o tom, jestli v básni nerýmované může sem tam objevit se i rým. Ono jako purista a zastánce čistoty slohu bych měl být proti, prostě jak je jednou úmysl rýmovat tak rýmovat a když ne tak ne a držet se toho, ale takový úmysl by musel být zcela zjevný. A potom volně psané básně vyloženě dráždí k tomu otevřít se něčemu novému, novým slovním obratům a spojením, novému slovníku, novým grafomanským možnostem, prostě interpretace myšlenky by měla záviset čistě na autorovi, takže proč ne? Tohle je ten typ ,,prečo nie?" Zbožňuju slovenštinu, sice se jen těžko vyrovnávám s tím vaším ,,no" , ale váš jazyk má ohromné možnosti a často mi příjdou ty možnosti pořád ještě dost svázané nějakými tradicemi. Málo experimentujete. Držíte se zuby nehty příběhu, vaše básně jsou takové starosvětské takové románové, příběhové. I ta tvoje popisuje ve zkratce celý život básníka. Hezky jsi ho zaobalil do metafory, že život může být ,,jedna báseň", čímž to rčení získává nové mnohem smutnější zabarvení. Pořád čekám, kdy se objeví Slovák amatér, který přestane psát o sobě, nebo o lidech a jejich příbězích a hodí na psance skutečně experimentální věc, odlidštěnou, umělou, zkrátka něco, kde už nepůjde o příběh, ale o hru s jazykem. Ne nezbytně jazykolam, ale něco u čeho, až to budu číst, budu jasně cítit, že autor chtěl ukázat, jak umí zacházet se slovíčky. Ovšem musí to mít hlavu a patu, mělo by to mít myšlenku. A když ten svůj experiment bude držet na uzdě a bude to vypadat jako báseň, budu nadšený.

To jen tak na okraj, jak já osobně cítím slovenskou poezii (je krásná, ale je tradiční) Tahle básnička se mi líbí. Jo. Sice máš každý verš jinak dlouhý, je tak napůl cesty mezi rýmem a ne-rýmem, ale má dobrý nápad a začíná jakoby od konce - tou záverečnou bodkou. Za jiných okolností by to byla krásná smuteční řeč na pohřbu básníka. Má to sílu upoutat pozornost a dokonce jistý patos, jakési duševno, když píšeš o boji v předpředposlední sloce.

Výstižné. Hned jsem si vzpomněl na tu tvou slavnou kloboukovou fotku. Proč sem taky nějakou nedáš? Třeba místo klobouku něco prozaičtějšího?

Hm, pěkné. Hodně to dýchá světem, který je pro mě jako pro kluka dost vzdálený. A nevím, co to je.