. .

Hm, hm, bude to nejspíš, přesně jak píšeš. Ano.

puero: Bude to problém nynější doby. Lidé se uzavírají do sebe a bojí se projevit city, protože jim přijdou jako slabost - nebo spíš se bojí, že by to mohlo být vnímáno jako slabost.
Nevím co je těžší - říct nebo psát. Ale když to píšu přes klávesnici a přede mnou se jenom objevují nová písmenka, je to odosobněné a tedy lehčí. Když to píši rukou, zdá se to upřímné. Říct to či jen pošeptat, to také není dáno všem - chce to jistou část odvahy, o které jsem mluvil v odstavci výše. Když to říkáš úplně se odzbrojíš (obzvlášť co se např. prvního projevu lásky týče).

Jsi hold básník s odvahou. Poslední dobou mi přijde, že vypustit a přesně nasměrovat v běžné komunikaci větu Miluji tě, dovedou už jen básníci tak, aby to vyznělo opravdově, ne jako z reklamy, nebo z filmu, nebo podle manuálu. Ještě těžší je to říct nahlas před více lidmi. Ani při svatebních obřadech se to dneska neříká. To se jen slibuje : budu tě milovat a ctít... blá blá, ale deklarovat to v přítomném čase je pořád ještě znak odvahy a jakési rytířskosti (divné slovo rytířskost). Co myslíš ty, náčelníku, říká se to snáz nebo hůř, než jak se to píše?

hmm sbírka Slečně Kateřině...také občas skládám básně pro jednu mou slečnu Kateřinu :D

jinak básen je to užasná...

Stefi: Ayla: Děkuji!

Kouzelné... takové neveřejné. Dost intimní v záři internetu...

Netroufám si hodnotit.. je to určitě velmi speciální a ojedinělé dílo a mě osobně se líbí :)