Máš, tradičně, velice jemnou milostnou poezii. Takovou snílkovskou. Ba účelovou!

Nenapadlo tě někdy zamyslet se nad všemi těmi meteorologickými začátky knih a básniček? Sněhová pokrývka halí stráně. Očekáváme mírný západní až severozápadní vítr, při rozjasnění ustávající srážky sněhové a v nízkých polohách ojediněle (jak oblíbené meteorologické slovo)také déšť se sněhem. Já jak začnu něco číst a začíná to popisem klimatu, hned se mi vybaví Zákopčaník a Zárybnická a všechny ty ustálené televizní fráze.

Prosím, pouč mě. V čem tkví ona staročínskost?

V tomto ornitologickém pojednání ve verších mě napadlo: K čertu a proč by v poezii nemohl vrabec zlomit křídlo kočce?!

Investuji tedy do svěženek.

Smrt pšoukům!!

Přírodní poezie je nezbytná. Spojuje naše Evropské umění s Asijským. A dává větší prostor pro filozofii v básnění.

Začátek je Kerouackovsky briskní a vtáhne do děje. Je nicméně kurzívou, takže nevím, jestli je tvůj, nebo je to z něčeho, protože ten zbytek na to moc nenavazuje. Navíc ten poslední řádek je divný.

Jaký spešl význam má to ztučnělé zvýraznění?

Koko je z kokosu, dáme si do nosu, pro všechny koko (jako)-ty. Nejhorší rýmy mají v TV reklamách. Vymýšlejí je vynervovaní referenti, co nevědí, jestli budou mít zítra ještě zaměstnání, protože mají nařízeno napsat do hodiny báseň na téma, kde se musejí objevit prvky týkající se inzerovaného produktu, včetně toho nevyslovitelného nerýmovatelného jména onoho produktu a to nejlépe minimálně na každém řádku té básně. V nejlepším případě vznikne celá píseň jako: Tak otevři si Jooky a bude ti patřit svět. Jooky nepustíš už z ruky, budeš tančit, dovádět atd.

Poslední jakžtakž reklamní rýmovaná básnička byla u Orion čokoládové znělky co si vzal na starost Ondřej Havelka: Kouzelný ti zazní zvon, když zazvoní Orion.
Rýmy jako kráva-tráva-láva mává jsem našel u velikána české poezie Vítězslava Nezvala. Jako surrealista (daleko předtím než napsal Hymnu Komunistické strany a Stalina) ujížděl na poezii pro dělníky. Byl hluboce přesvědčen, že takový horník, jen vyleze z šachty a zapadne do nálevny, předčítá nahlas soudruhům dělníkům verše. Takže napsal třeba 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Ono sice napsat 52 prakticky stejných básní je docela kumšt, ale už u té páté má člověk chuť tu sbírku odnést do sběrny papíru. Používal rýmy! Aby se zakously lidem do hlavy a nešly vytáhnout. Mimo jiné i krávu-trávu. Lidi ho žrali. Dostával řády, metály, lidé ho do tramvaje nesli na rukou a volali Sláva! Ať žije náš národní básník, básník lidu.

Tak to vidíš. Čím blbější rým člověk vymyslí, tím ostřejšími zuby se lidem zahryzne do života a lidi ho zvěční.

Smrt Krávě-trávě!!

Jsem z té básně zmaten.

Tenhle filozofující nádech tvým básním rozhodně prospěje. Vždycky básni prospěje, když má nástavbu nad kterou se člověk zamyslí.

Je to zábava co? Představ si, že bys měla doma dokonalého muže. Boty v botníku oblečení poskládané do komínku, nádobí pomyté a vytáhnuté z myčky, koření nasypané v kořence, hodiny natažené, dobraný toaleťák vyměněný.... no úplný horor! Až z toho mrazí a člověk se ptá, koho ten chlap zabil?

Toto je cibórium.

Takže si taky kladeš otázku: Co přetrvá věky? Co je nesmrtelné z toho, co je lidským dílem? Děti? Ono en na entou plus en? Umění? Kultura? A nepřetrvá-li nic, jaký to má pak z pohledu nekonečnosti času smysl, význam?

Ty ale přece nejsi filozof? A přece se ptáš jako oni. Nejsou to nakonec blázni, co si myslí, že jsou jiní, protože se ptají víckrát? Máte na ústavu hodně filozofujících pacientů?

Puero (který byl od začátku proti, aby si vulgární lid volil vulgární vůdce) byl v kritické chvíli knížepánovi nakloněn a byl rád, že kníže nevyhrál, protože by si třeba musel vyčítat, že zvolil pěkného komika. Ten vítězný komik co připíchává medaile na mikiny je národní ostuda, ale o to nejde, ty jsi měla tuhle blbost strčit do deníku ať se politika omílá na psancích mimo umění. Takhle se to dostane vysoko do Kde to nejvíc vře a všichni si budou myslet, jaký jsi nenapsala umělecký skvost.

Zajímavé. Jak jsem to tak četl, říkal jsem si, hmm to je tak vznešeně vyhlížející záležitost, tanec v oblacích, jakýpak asi ďábelský fígl je v tom, že to nemůže vyjít? A ejhle, prostě jen klimatické potíže. Tohle je vlastně gentlemanská básnička, že jo? Říká: lituji, ale nebudem spolu tančit, ne snad proto, že bych se taky neuměl vznášet, ale protože mám na zřeteli tvé zdraví. Milé.

Nádherně zpracováno.

ZABÍT !!

Musím říci, že ten luxus je z toho silně cítit: má to obrázek (černobílý jak se na vážné věci sluší a patří) má to takový servisní slovník a nevtíravě dráždivé obraty v repeticích. Navíc je to jakoby ze světa, kam burani nemají přístup. Máto charisma a velmi se ti to povedlo.

Ubohý soused bledý.

Mimochodem, jak to vypadá s tím Psaneckým Menu, o kterém jsme se bavili na Nových Dvorech? Bude, nebo nebude?