Tedy to bych do tebe nikdy neřekl. Nejen že se mi to nelíbí, ale tím, žes tam nenapsala adresáta, to beru jako dílo útočící na kohokoliv co ti kdy napsal nějaký komentář k dílu. Hlavně že ty se komentovat bojíš. Svoje názory zkus ventilovat jinak, prosím, poezie si takové zacházení snad ani nezaslouží. Hned se z toho stává angažovaná záležitost. Místo toho, aby tam bylo nějaké mravní ponaučení, se člověk dozví, že ani ty nemáš daleko k vulgaritám. Smutné.

Velmi zdařilé, velmi. Ano. Poslední odstavec to sice hodně pohřbil, protože z toho udělat citovou záležitost a vyčpěla z toho ta přírodní drsnost. Ale jináč pěkné.

shane: Co naděláš Shane, noví umělci staré publikum málokdy osloví. Ledaže nepřijdou s ničím novým.

Stejně si hrají jen na modernisty. Hehe. Kde už jen jsem tohle slyšel toho chlapečka říkat?

Zajímavý jinotaj.

Na mě je to příliš komplikovaná a odborná báseň. Netroufám si.

Ahoj nováčku. Vstupuješ na bitevní pole psanecké džungle velmi osobní básní a proto radím, opatrně. První negativní ohlas ti srazí hřebínek a přiměje se zamyslet nad svým vlastním uměním. Pro koho píšeš, jaké reakce očekáváš, a dají ti něco? Ne každý autor dovede psát o sobě a svých pocitech pořád. Hledej umění, konzumuj ho a zkus napodobit, usiluj o něco víc než o psaní pro zábavu, nebo odreagování... psanci to poznají a ocení. V opačném případě si budeš hledat čtenáře hůř. A čtenáře chce přece každý.

Láska prochází žaludkem a když se dost neprovaří, může ve střevech nadělat pěknou paseku.

Ach paseka! Na stráni s výhledem do údolí s koníčky...

Hledáš-li houbu, která by tě sexuálně uspokojila, najdeš ji v jistých mužských necudných partijích. (proč je to v množném čísle sám nevím. Takže v necudné jedné partii ano. Tak.) Co že ses vrátila na psance?

Ach ano. Mě taky včerejší hokej pěkně naštval. Zrovna jsme měli valnou hromadu. Předseda spolku a pan ředitel srdnatě obhajovali a chválili mou celoroční práci. A veškeré představenstvo mělo hlavy otočené opačným směrem a čumělo na ten pitomý hokej, nikoho absolutně nezajímalo, co tam vepředu říkají. Cosi se odhlasovalo a pak všeci běželi jak s keserem dolů do lokálu, kde byl lepší obraz.

Jéé, to v Norsku! V Norsku lidi vůbec nevědí, že nějaký hokej existuje. Jdete do sportovní hospody uprostřed mistrovství a ta je dokonale prázdná. Zato v Česku, v tomhle období, jsou ulice prázdné, jako v Hirošimě, všichni sedí u telky oči na vrch hlavy, pomalovaní jak Čejeni a ty vlajky na autech, to je vůbec vrchol plebejství. Ráno se na pracovní schůzi hodinu řešilo rozestavění českého týmu v kritické minutě a výběr hráčů... kde to žiju?

Ták. A bude tančit, jak chlap bude pískat. Dobře tý.

Odpočinul jsem si u ní. A opět s sebou mrskám na mělčině a doufám, že mě někdo zvedne, dokud Sluníčko nezačne stoupat do korun.

Hmm asi to báseň je. Orionka by namítla, že sotva, když tam není žádný rým, ale myslím, že chápu odkud pramení tvoje nedůvěra - nějak tam chybí ten tolik typický básnický obraz, něco slovem začarovaného. Jakási těžko uchopitelná ingredience poezie.

Samota je dost možná spíše prozření z falešné iluze, že sama někdy taky nejsi. Potřebujeme přípojku do neokortexu, připojit se na matrix a nějak sladit svoje potřeby s úlem. Užívej si přirozenost stavu osamění. Všechno v přírodě (snad kromě dětí) je samo. Na všechno.

Hm, básnicky hutná záležitost. Romantizující slovník - dost nemoderní věc, ale leckomu sedne, a nad kdečím se čtenář šprajcne a přemýšlí, je-li to vůbec možné, tak říci. Třeba ten konec písním labutím, to se mi líbilo, je to obrat, který se jen tak nevidí, ale je to divné. Labutí písnička je jen jedna. Havrani, smrt, prokletí... kýčovité symboly, atmosféra se dá naladit i modernějšími postupy, hádám ale, že to už je dost nad původní záměr. Záměr vyjádřit svoje pocity.

Poněkud přeceňuješ psanecké umění, ale je to milé.

Žlutá je veselá, radostná barva, žlutá je barva mládí pelešícího se v řepce. Ale za ty lišky-pampelišky... jednak to zní divně, jednak se to tam vůbec nehodí. Aj tou žlučí básnička, jinak hravá kysne.

Islám je programové náboženství no. Negramotní jsou snadné oběti. Proto taky nerad vidím, když negramotnost (hloupost celkově, degeneraci apod.) někdo obhajuje. Hloupí lidi trpí a je to tak správně. Ti chytřejší dovedou vidět trochu dál a vymyslí, jak se zařídí. Jó, kdyby se tak dalo proti Talibánu, Al Kajdě, Islámskému státu a dalším bojovat vzděláním,... byl by to zatraceně dlouhý boj, ale skončil by definitivním vítězstvím no ne?

Jo, Akvinského si taky pamatuju, to je pravda. Ale on těch znaků vyjmenoval dost na to, aby byla v podezření každá druhá žena. My se na univerzitě učili něco trochu jiného. Sotva můžeš soudit dobu bez pramenných důkazů. Popravdě, kdyby se ti lidi na mučení nepřiznali, nebyli by dopadli tak jak dopadli. A navíc byli neuvěřitelně blbí a pověrčiví, zvlášť ženské. Nechávali si hádat z ruky, kradli v kostele hostie a dávali je dobytku, protože si mysleli, že jej někdo uhranul, vařili si nápoje lásky a jiné dryjáky... už jen za tyhle nesmysly si paranoidní dobu temna zasloužili, nemyslíš?

Já slyším o honu na rusovlásky poprvé a to jsem historik. Co se pak dělo s rezavými muži? A je jich víc než žen, které přežily hony na čarodějnice? Řekl bych, že taková statistika asi neobstojí. Ryšavec se klidně narodí v rodině blonďáků, nebo brunetů... prostě geny. A že byly v severských oblastech na hranicích častěji rezavé ženy než na jihu Evropy? Bodejď. Ryšavých Italek nebo Španělek moc nenajdeš. Nemyslím si, že vlasy hrály nějakou roli.

No.. co já vím. Genům nerozumím.