No, a jsi ve sborníku. I když rozhodně to není typický Homér.

Je to pochvala.

Řekl bych, že je tam všechno, co tě nějak specifikuje, kdyby to byla anonymní báseň, hned bych poznal, že je od tebe. Spojuješ dětská slova, máš ráda zdrobněliny a erotika je u tebe jakési zastavení času, do něhož tikají v detailech všechny ty básnické postřehy a odměřují cosi, co dále probíhá jen jakoby ve vnitřních představách hlavních hrdinů. Ale hlavně bych tě asi poznal podle třetího řádku. Imaginativní představa, co se těžko dá nějak jinak než slovy vytvořit, ale funguje. Ten obrázek mě nějak mrazí, nevím proč. Asi těm dvěma závidím. Jo prachsprostá závist to je. Jako by mi nikdy nebylo sedmnáct.

Homér: Protože jsme jen dva. Ale kdybychom byli tři, mohli bychom aspoň vytvořit rovnostranný trojúhelník a dav by naší břitké satiře podlehl?

Ačkoliv, u fotbalistů člověk nikdy neví. Rozumí líp účesům než geometrii.

poll: Hmmm. Asi se v těchhle věcech dost vyznáš. TO bys to jinak asi nechválila, viď?

Když dovedeš s takovou jistotou poznat, co je dobré a co ne, tak to doufám, že taky ráda houbaříš.

poll: A všimla sis vůbec něčeho?

Možná je ta báseň opravdu skvělá, ale to já těžko posoudím. První řádek mi v dalším čtení zabránil.

PRAVOPIS PROBOHA!!

Nemyslím si ale, jako tuhle Zamila, že by nějaká většina čtenářů zbytek nepřečetla, ne. Psancům je to jedno. Tyhle otřesnosti zbožňujou, pochutnají si na tomhle blábolu a pochválí tě. Vědí o umění houby. Houby!! A jsou na to HRDÍ.

Piš dál. Zahlcuj web těmito laskominami. Je to přesně to, co teď psanci chtějí číst.

Psancům: dobře se BAVTE.

Hmm. To je taková dívčí představa o krásném životě. Život jako peřina. Jé.

Ale jednou mě napadlo tohle: pokud existuje cosi jako posmrtné bytí, proč bych po něm měl toužit, když mám rád život? Jaké rozkoše a bezbolestnost mi může nabídnout nějaká vyšší úroveň bytí, když život bez bolesti není opravdový? A konečně, proč bych neměl rád vzpomínat na to, jakými útrapami jsem prošel, když měly pokaždé dobrý konec a ty co neměly, mě posílily? V jaké to falešné nerealitě, v jakém to pokryteckém časoprostoru bych se byl ocitl, nebýt bolesti? Byl bych jako gumový medvídek žužlaný v bezzubé puse. Tvárný a se vším spokojený, žádná vášeň, žádná touha, žádné usilování a snaha po zdokonalování. To by přece bylo strašné. Já potřebuju bolest, potřebuju přece svou dávku nenávisti, nespokojenosti, potřebuju nepohodlí, abych měl stále za čím jít a oč usilovat. To je to po čem toužíš i ty a netoužila bys, kdybys byla se vším spokojená. Jen díky všem těm hrůzám toužíš po tom krásném. Buďme rádi za své bolesti. Za zlomená srdce, která nás nutí věčně chodit světem a hledat lásku, no ne?

Vidíš to. Ty to odděluješ. A přitom já věřím v to Shoppenhauerovské ,,krásně bolí". (Kolikrát jsme se už na tohle téma bavili.)

Víc miaš, Píchal!

wůů

Nacházím tady jeden typicky taronovský prvek: Taron se v jakémsi věčností zkopírovaném jedinečném okamžiku napřahuje, aby zachytila ruku někoho kdo se nepřestává snažit o záchranu, ale je všem jasné, že mu to hvězdy nikdy do knihy osudu nenapsaly. Taron zachraňuje ztracence a ví, že je to marné a trápí jí to a v jakési výčitce - co by to taky bylo jiného - kombinuje své zoufalství s hněvem vůči něčemu, proti čemu bojuje a ono to stejně vyhrává. Jakokdyž se člověk snaží porazit dokonalý stroj, jako když dítě hrající podle pravidel naříká, nemůže porazit toho, kdo nad ním vítězí protože podvádí. Otázka - hlubokotonážní myšlenka vyvřelá z nevyřčeného meziřádkoví básně - zní: nevidí Taron zákeřnost něčeho, co zákeřné ve skutečnosti není a být nemůže? Je život nebo smrt zákeřná? A co štěstí a neštěstí? Láska a zklamání? Lze si vůbec uvědomit, že včelí žihadlo má ozdravný účinek, když to tak bolí? Hm. Max Buber by řekl, že to chce odpoutat se od svého já ke svému nejá - k nahlížení situace v níž se já ocitám spolu s ostatními nejá.

Puero je tichý člověk. Nikdy neřve, v afektu si uvědomí, že by byl směšný. Když už tak... co, vyřvat si hlasivky prospěje komu? Má snad intenzita hlasitosti vliv na změnu situace? No asi záleží na situaci, ale úleva je myslím věc která si zasluhuje jakési zcivilizování. Tady u nás na severní Moravě se ulevuje vulgaritami, nejlépe oplzlým výrazem spojeným s terciárním sektorem. Je to buranství. Nesnáším to. Děti to pak opakují a výchova směrem k civilizované společnosti bere za své. A ženy? Ty taky. V jakési extázi výbušnosti křičí, trhají sebou, rudnou a mně to připomíná orgasmus a je to k smíchu. Když už tak už ne? Tahle básnička je tedy odhalena. Její téma zní: když už se neumím ovládat, tak to aspoň dovedu ostatním předvést. Je o sebeNEovládání.

No jsou tam i drobně obměňované repetice. Styl si drž svůj, ale zkus překvapit slovní konstrukcí, vystav jasný básnický obraz za pomocí jiného materiálu než se obvykle staví. Buď moderní architektkou (ty jo slovo kde je mezi dvěma K jen T) verše.

Vidíš ty už se sama i ohodnotíš a zkritizuješ, na co tu pak jsem? I to moje pochlebení nemilosrdně identifikuješ a zkompromitován takto nořím se do trapné skořápky, kde budu přemýšlet o nicotě.

No! To je hned jiný kafe.

(Nějak tady chybí obrázek. Pošli mejlem.)

To se hlásíš teda k pěkné sebrance.

No, moc plodné období teď nemáš. Pět básniček a je březen. Hodně teď rýmuješ a méně šimráš fantazii neznámými slovními kombinacemi. Asi se ti teď nějak nechce moc psát, pátráš po inspiraci - to je typická výmluva, pravda je ale taková, že talent si umí inspiraci najít sám. A ty máš sakra talent.

Lenivost.

No, rozhodně žádná novinka, je to tradiční až na půdu. Něco k pobavení vilných důchodkyň. čekal jsem, že se pustí ze řetězů tvoje experimentální choutky a po Pimpově odchodu začneš nasazovat těžké kalibry a zatím raci celiaci. No nevim nevim. Projdu si tvoje nové věci, jestli najdu něco víc extra.

slnečnica: Jo, zatiaľ to ide.

Nečetl jsem to už jednou?

Stačí. Co by byl vlk bez smečky. A s tou intimností, no, však jsme se o tom bavili už hodněkrát. To je prostě věc přístupu k poezii. Třebas puero to má nastavené jinak: jemu je v poezii upřímnost spíše ukradená, hlavní je ten dopad jaký to dílo má na svého konzumenta. Může být nastokrát vylhané, ale jak má myšlenku, zapůsobí víc než nějaká upřímnost, kterou stejně dříve či později může někdo zpochybnit.

slnečnica: Čím se projevuje vlk jako totemové zvíře?