Obraz

Západ slunce, osvětlující skaliska. Skaliska, o která se rozbíjejí vlny rozbouřeného moře. Moře, které se na konci smíchává s pískem na pláži. Vylidněná pláž, která není úplně prázdná. Uprostřed ní sedí vlk s kožichem černým jako samotná noc.

"Madam Woodstoneová?" ozvalo se za ní. Rudovlasá žena se s zářivým úsměvem otočila na novináře.

"Prosím, slečna." pousmála se.

"Omlouvám se. Slečno Woodstoneová mohla by jste odpovědět na pár otázek pro naše čtenáře?" zeptal se postarší muž s diktafonem v ruce. Souhlasila.

"Čtenáře našeho magazínu Začíná se od nuly zajímá co Vás teď vedlo k vytvoření obrazů s vyobrazením pláží či zapadajícím sluncem?" položil svou první otázku a nasměroval svůj diktafon k jejím ústům. Nejprve si odkašlala.

"Popravdě pořádně nevím. U kreslení většinou relaxuji. Někdy relaxuji tak moc, že ani nevím co kreslím. Až pak si toho všimnu. Jako malá jsem bydlela u pláže a vždy vyhlížela svého otce jenž byl námořníkem. Pokaždé jsem tam seděla až do noci dokud mě spící neodnesla matka domů." pousmála se.

"Slyšeli jsme o tom, že Vás otec před půl rokem zemřel. Prosím přijměte mou upřímnou soustrast." řekl velmi vážně. S polo úsměvem přikývla. Muž se zahleděl do obrazu za ní.

"Tenhle obraz. S vlkem na pláži. Má zobrazovat Vás?" zeptal se. Otočila se aby si znovu prohlédla své dílo.

"Ano. Od útlého věku zbožňuji vlky. Tu jejich svobodu. Divokost. Člověk si někdy říká jaké by to bylo být jedním z nich.

"Cítíte se svázaná?" zeptal se ihned. Pousmála se.

Novinářům vážně neunikne ani slovo, pomyslela si.

"Ne, cítím se kontrolovaná. Cenzurovaná." vysvětlila. Muž poděkoval za rozhovor a vzdálil se.

"Zase jsi úspěšná." namítla její kamarádka. Otočila se na blondýnku s čokoládově hnědýma očima.

"Co to povídáš. Zase jsem nakreslila jen něco co lidé jen tak často nevidí." řekla neutrálně a upila svého šampaňské.

"Hloupost. Opět jsi nakreslila skvosty. Pověz, kde jsi viděla vlka u moře?" zeptala se dívka a máchla rukou k obrazu.

"No právě. Tohle lidé nevidí proto to je blbost. Nevím co mě to napadlo ho tam nakreslit." broukla a sledovala jeho černý kožich.

"Pojď prosím tě." zatáhla ji za ruku.

**

"Konečně doma." oddychla si když kolem třetí ráno zabouchla domovní dveře. Přiběhl k ní hnědý labrador aby se přivítal.

"Ahoj, Jimmy." podrbala ho za ušima a odešla do kuchyně. Kabelku hodila na pult a otevřela dveře na terasu. Pes hned vyběhl ven. Nalila do konvice vodu a postavila ji na sporák. Zapla pod ní oheň a do hrníčku si nachystala čaj. Sundala si černé lodičky a schovala je do skříně na chodbě. Vyšla nahoru po schodech do své ložnice. Otevřela další dveře a před sebou měla šatnu. Vešla dovnitř a svlékla si šaty, které pověsila na ramínko. Ve spodním prádle přešla do ložnice a oblékla si velké vytahané bíle triko na spaní. Oblékla se do něj. Zespoda uslyšela pískot konvice. Znaveně sešla do ložnice aby si zalila čaj. Chvilku na to přiběhl i pes. Zavřela za ním a s notebookem v jedné ruce a s čajem v druhé se vydala do své malírny jak tomu ráda říkala.Kopnutím otevřela dveře. Počítač položila na komodu vedle dveří a zapla ho. Vedle něj postavila hrneček a rozsvítila světla. Sotva najel notebook hned se ji rozezvoněl příchozí hovor na Skype.

"Angusi! Jsou tři ráno!" houkla na svého dobrého kamaráda a zároveň agenta.

"Promiň, zlato. Jen chci vědět jak to dneska šlo?" usmál se skrz webcameru. Otevřela všechna okna dokořán.

"Skvěle. Sklidili jsme úspěch." řekla hrdě a jala se schovávání štětců a barev.

"Super! Dostal jsem nabídku i vernisáže v Evropě." navrhl.

"Nikam nejedu." odpověděla rázně a šla se napít čaje.

"Ale no ták. Jasmine. Udělej to pro mě." zaškemral. Znovu odmítla.

"Fajn! Jo Amanda tě zdraví." zmínil svou ženu.

"Já ji taky. Jakto že ještě nespíte?" zajímala se.

"Junior pláče." řekl s pyšným úsměvem. Angus měl čtyři děti. První tři byly holčičky a jemu se konečně před měsícem narodil syn.

"No jo, pyšnej taťko." popíchla ho. Zasmál se.

"Co děláš zítra?" zeptal se.

"Beru si měsíc volno. Potřebuju si odpočinout a načerpat nových sil. A získat další inspiraci." odpověděla a uklidila poslední štětec. Přisunula si židličku ke komodě.

"To chápu. Stejně tě budu kontrolovat." vřele se usmál.

"To mi je jasný, šéfe!" zasmála se z plných plic. Najela si do emailů a všechny vyřídila zatímco se pořád bavili. Nakonec se rozloučili a odešli spát.

Znavená si lehla do postele. Přikryla se peřinou a jednou rukou pohladila psa po hřbetě. Pak usla.

Jarní zeleň. Přesně takovou barvu měly jeho oči, když se skláněl nad její tváři. Skláněl se nad ní aby její ústa mohl zajmout v horkém polibku plném vášně. Jeho višňově rudé rty se přitiskly na její jahodové a drtily je plnou silou, zatímco jeho ruce velké silné ruce přejížděly všude po jejím těle. Všude tam, kde může pouze její milenec. Prohla se pod prudkým výbuchem slasti, když do ní vnikl. Velký a tlustý. Zvedl pohled k jejím modrým očím. Rošťácky se usmál až ukázal jasně bílé zuby. Nehty mu silně zaryla do ramen když změnil úhel jeho vnikání. Patami se zapřela o chladnou podlahu.

*Beep, beep, beep* zvonění budíku ji rázem probralo. Vyšvihla se do sedu celá upocená a udýchaná. U postele seděl pes a vrtěl ocáskem. Prohrábla si vlasy a nohy spustila z postele.

**

Celý den se snažila zabavit. Snažila se zabavit aby nemyslela na ten sen. Ovšem kdykoliv se zastavila, že si oddychne opět viděla ty zelené oči potemnělé vášní.

"Jassie!! Jsi tam?" ozvalo se ze sluchátka. Telefon si přidržovala ramenem zatímco pila.

"Promiň, měla jsem žízeň Sue." omluvila se a zavřela láhev, kterou vrátila do lednice.

"Tak co? Přijdeš?" naléhala její kamarádka.

"Co? Kam?" podivila se.

"Bože, ženská s tebou je to těžký. Dneska, Rustyho bar, v osm. Daniel má nározky."

"Do háje!" křikla.

"Zase jsi zapomněla." zasmála se. Jasmine jenom souhlasila.

"Co bych to byla za tvou skvělou kamarádku, kdybych s tím nepočítala. Neboj se, mám pro tebe dárek, který dáš Danovi." řekla s pochopením v hlase. Ještě chvíli si telefonovaly než ukončila hovor.

**

"Áááá, tady je naše umělkyně!" houkl lehce opilý oslavenec. Žena se už od vchodu usmívala. Přišla k největšímu stolu v baru a objala vysokého blonďáka. Podala mu malou dárkovou taštičku. Dychtivě se vrhl pro svůj dárek. Oči mu jiskřily radostí když vytáhl krabičku, ve které se ukrývala rudá, saténová kravata s jemným, stříbrným proužkováním.

"Páni. Ta je nádherná." řekl s úžasem. Jasmine lehce mrkla na kamarádku u stolu a ta ji věnovala vstřícný úsměv. Posadila se k přátelům a dál se už jen bavila.