vtipné. Blbé, ale vtipné.

proklamativně šťastnej?

Nehladíš si někdy spíš při holení krk břitvou, sváděje v sobě boj, že bys ochutnal, jaké to je podřezat se?
(a nejlíp před webkamerou, hezky death on line?)

I já tímhle zabil čas, během kterého jsem mohl zachránit svět, ukončit války, dokončit výrobu medicíny amazonské horečky a přinést lék na rakovinu, zachránit velryby a vysázet nový deštný prales v ostravské Karolíně, nebo kontaktovat mimozemskou entitu ze systému beta Orionis....ale ne, já tohle musel číst. Nejvíc mě asi dožralo to vysazené bezprizorní odtržené řečnické ,,ti"

Jak neosobní a syrové rozseknutí jinak konzistentního těla!

Nešlo by to Jsi, prostě jen vytknout před závorku?

hutné

andělé krev nemají

Leda ti, co chodí v prosinci s Mikulášem a čertem. Kdysi se jeden z nich pořezal u nás o branku. Bylo to najednou tak mystické. Nikdo si to neuvědomoval. Na naší brance prolil krev anděl. On to sice byl mladý Souček, ale symbolicky vzato...

No ale básnička mě zas tak moc nenadchla. Té mystické tajemnosti mi přijde, že je tam málo. Ale těžko soudit, kdyby ji tam bylo víc, asi by i ta báseň byla delší než je a to by taky bylo na škodu.

Nu, tohle mi zní jako úryvek z Komenského Labyrintu světa a ráje srdce. Všudybyl odpovídá na otázky. Neřekl bych, že by šlo o báseň. Postrádá to rytmiku, uhlazenost a vůbec. Napsat báseň obsahující úvahu není nic lehkého.

Tedy rozhodně vypadá netradičně.

Reaguješ mile, leč nemoudře, já jsem obeznámen s tvým říkejme tomu gramatickým handicapem. Šlo mi spíš o to, že čím delší text napíšeš, tím víc chyb bude obsahovat. Nic neubere tvé myšlence, kterou ztvárníš ve verších, na kráse, když ji vyjádříš ve zkrácené podobě a chyby trochu eliminuješ.

Hezké a nápadité dílko. Tvoje vlasy, pokud se zachytily na nějaké raketě z NASA už asi opustily naši galaxii a brzy se vrátí jako ohromný ničivý asteroid, který nás všechny zabije. Ta nezodpovědnost!! Tvá další věc doufám bude o síťce na vlasy. Jeden tvůj vlas mi v půlce srpna vletěl do oka. Dodnes mě škrábe.

Mimochodem, ta předložka před Sacré Coeur by měla být s E jináč je to psílis sykajísí slofní spojení

176 děl. Z kolika z nich si něco pamatuješ? Máme se těšit na dvou sté výročí na něco extra?

Tomáš, to je tak sympatické jméno, myslím, že máme svátek ve stejný den, není to náhoda? Tvůj nik nicméně otřesný. Zvláště pak na totebooku, kde musím každou číslici dělat přes shift.

nehledě na to jak je to dlouhé a nesourodé a chaotické nutno říci, že od četby odradí hned na začátku to jsem. Jsem seděli, seděli jsem a hned pod tím pro jistotu já sem.

HNUS!!

Ale skvost české literatury z toho nikdy nebude, dílko o to ani nijak zvlášť nestojí, hm?

a já bych ho nevynechal ale maximálně zvětšil a nalepil ho pro výstrahu všem hned na začátek.

** lížu si tě ** - jak erotické!

Pomalu se pro tebe stávají běžné a charakteristické některé slova: Šrámek, víno, cigarety,...

Tvůj vlastní podprahový symbolismus?

Tual, vím, že se ti líbí moje ,,křehké,, básničky a popravdě, mi se zase líbí ty tvoje. Dokážeš popsat pocity mezi lidmi z takového nevnuceného pohledu. Jako bys každý dokonalý okamžik, který jsi schopna pochytit smysly popisovala nehmotná, nestranná a přesto melancholicky naladěná. Příjdeš mi jako básnířka, jejíž vypravěčem je vítr, který dokáže zachytit věci nevyřčené. A z těch básní má člověk pocit intenzívní intimní telepatie: žádná přímá řeč, hlavní hrdinové vlastně mlčí a přece spolu mluví očima...

Toť oststně jest vrcholné stádium zamilovanosti - mluvit spolu očima a rozumět. Tahle básničke je moc vydařená.

První řádek - Andalouský pes.

Zkoumal jsi někdy metricitu svých veršů? Zjistil jsem, že mezi literárními fajnšmekry se dodnes považuje metricita verše za odznak nejvyššího poetického umění. Tedy samozřejmě jako perlička na dortu. Pokud má báseň skvělý obsah, má náležitou formu, pěkné obraty, hezkou fasádu a ještě jamb. (Pravda, kdo tohle dneska umí, že?)

Osobně si myslím, že takovému kryptobaroknímu poetickému omylu jako je metricita už dávno odzvonilo. A teď si přiznej: prznil bys svoje básně daktylem, trochejem jambem a nevím čím ještě? Nebo ti přijde mnohem zvučnější básničky psát tak jak ti lidově řečeno narostl zobák?

Nádhera. Smutná, leč osobitá. (podbné pocity jsem měl, já když umřel ten můj, ale na papír jsem je nedal dodnes)

Gabkin to krásně zakončil... děti a vztah k poezii.

škoda, že o dílo už tady nejde a bylo by marné ho tady podrobovat kritice, protože až to tady Zdenek39 smaže, zmizí s tím i ty květnaté (jak jen je čeština bohatá!) nadávky.

Nu. Nesnáším, když někdo spustí tu odrhávačku o tom, kolik si vytrpěl za totáče. DOBŘE MU TAK.