Vida vida. A já si zase myslím, že náš Homér je ve skutečném životě svůj pravý opak a že to na nás jenom hraje. V realitě má ale pěknou celu v klášteře se zahrádkou na které pěstuje řepu a ředkvičky a řeřichu a řízky, přes den plete punčochy pro spolubratry mnichy, večer chodí zpívat do chrámového sboru hodinky. Dokonce předzpěvuje! Dopoledne včelaří a luští křížovky, kouká na AZkvíz v podvečer a v noci se bičuje a píše svá vrcholná díla.

No nemám pravdu?

Vida ji, angažovanou poezii. Dokonce (proti)válečnou - to se málo vidí. Nicméně mě neodradila ke vstupu do koaličních vojsk. Není dost na hrůzy války poukazující. Ve druhé sloce ale i v té první na mě dýchl muzikál Vlasy. Inspirace? Ty jsi nejspíš na vojnu ještě chodil, já už ne. Mně tedy armáda neříká nic. Toliko že je to klub choleriků, kteří si vybíjejí své agresivní choutky na jim podobných obětech. Asi jsi báseň psal ve Wordu a nevypnul sis počáteční písmena velká. No....dodnes nevím, jak se k této formalitě mám vlastně stavět. Nelíbí se mi to. Ta básnička si neklade za cíl působit rebelantsky takže by měla dodržovat určitá pravidla co se fazóny týče. Celkově to na mě působí dost nemastně a neslaně a nesladce.

Poněkud mě zaráží ta starosvětská mluva, kvůli které to zní tak odtažitě a to by asi nemělo. Mělo by to vyznívat víc osobně.

U pátého. U pátého řádku mě to začalo štvát. Protože nesnáším vyhýbavé odpovědi na otázku, zda někdo věří na lásku na první pohled. Už jsem se dávno přestal ptát.

Mám rád básně co vznikají tak, že z útržků logicky či nelogicky slepených vznikne něco diskutabilního, kde se význam a myšlenka teprve ukáže časem.

erotická klasika s crescendem. Básnička končí včas, než by to bylo zesílené do příliš animální podoby. Na té tvé erotické poezii se mi líbí ty rozjezdy, předehry, to dívání se do očí, ta rychloakumulace vzrušení která graduje v dalších odstavcích. V porovnání s tvými erotickými verši ty moje vyznívají dost tak fádně, pomale a ospale. Jak to děláš?

Svět chce být klamán. Puero chce být klamán, přesto v tom, nespatřuji žádnou fatálnost. Gyry si zapamatuju. Zaryju si tuto informaci do jedné ze svých mozkových prohlubní. Stejně nevědí, jak se jmenujou, teď už jo. Uvědomí si své místo v mé hlavě a začnou mít požadavky na větší prostor, kapacitu, lepší výživu a prokrvení. Já se pokusím utužit jejich poddanské vazby a silněji je připoutám k mé hlavě a ony se vzbouří, začnou sbíhat, dají se na zboj, vstoupí do stávky a nakonec sboří Bastilu a ovládnou celý svět.

Trochu jsem se nechal unést. To ty gyry.

No.....to je teda tečka za dneškem. Krásný skoro jarní den. Báječná teplota, venku tak na tričko, jen já mě celý den pohřební depku. Napřed v IKEI, kam jsme jeli jen pro nějaký nesmysl do sprchovacího koutu. A ten nesmysl byl zabalený a hozený do velké kisně s tisícem stejných nesmyslů. Miliony lidí se hrnuly kupředu ve směru šipek a já se tam málem ztratil, protože mě zaujal mladý pár, který se tam smál! Normálně se tam bavili a hrali si s maňásky! Nechápal jsem to. Pak jsme jeli do rehabilitačního střediska. Všichni tam byli staří a těžkopohybliví. Symboly zmaru a blížícího se definitivního konce. Když se člověk podíval ven, tak spatřil pod vyschlými stromy jen zarostlé minigolfové hřiště, pak začalo zapadsat Slunce a to byl konec, bo všechno dostalo podzimní nádech nostalgie. Doma jsem pak sekerou rozsekával vánoční stromeček - další symbol smutku po veselí minulosti, přede mnou u plotu bylo to místo, kam jsem loni v srpnu zakopal naši Vendulku a pak vylezu nahoru do pokoje, zapnu internet a narazím na tuhle báseň.

Je chorobně nakažlivá. Mám obavy, že se ráno už nevzbudím. Mám rýmu a ucpaný nos a asi se v noci udusím.

Z této výpovědi dýchá - přímo funí - oddanost vlastní víře v iluzi zamilovanosti a trvalost lásky. Je to krásné vyznání. OTEVŘENÉ. a ta písnička je kouzelně romantická.

inu.....báseň je o lásce ne? Hlavní hrdina je tedy do někoho BLÁZEN.

Nejsou ty rukávy zašité?

a letí do obchodu pro zlevněné cigarety.

Není to zlé, ale ty keci s měkkým i, to je horor. A ještě tak vtipně umístěný do centra toho všeho.

Povídka je to hezká. Nám - laikům, kteří znají ladiče pian jen z filmu Limonádový Joe - jsi dovolil trochu nahlédnout pod pokličku svého řemesla. Jistě si teď mnoho psanců koupí koncertní křídlo, jen aby si tě mohli pozvat na kafe.

Ve svém díle potřebuješ pro ztvárnění myšlenky příliš mnoho místa, příliš mnoho slov a obratů.

Zase jsi mě pobavil. Bohužel. Poslyš to máš takový absťák už po týdnu? Co když se nevrátí ani za měsíc? Ani za rok? Nikdy? Trpělivost.

velmi povedené

Ta čtyřka má nějaký specifický symbolický význam?

První řádek je perfektní. Nehomérovský. Ten samotný sonet je na tom podobně. Ej, teď jsem se nachytal, že v tých dílech jen vychytávám autorsky netypické pasáže. Bacha na to, aby ses nakonec netransformoval v někoho jiného. To ty ženské. Jednoho rána se probudíš, otevřeš okna a se sexuální vůní ti z pokoje odletí ven do čerstvého vzduchu i tvá původní osobnost a začneš psát o lásce a podobných sladkobolech!

Mno s doutníky není žádná legrace. Opravdu. Jsou to mrchy zrádné. Můj kámoš si nechal minulý týden v hospodě (však už byl dost opilý) objednat ty nejdražší co tam měli. Jeden stál 998 korun!!

Na Floydy bych šel. I na ty falešné co budou v Ostravě. Kvadrozvuk, hitovky, laserefekty,.... ale i Waters prý bude koncertovat v Praze, žel Bohu Puero bude tou dobou zrovna ležet v nemocnici, takže ušetří prachy za vstupenky.

Mám se radovat nebo smutnit?

Básnička je pěkná. Tož klasika.

Mno......nabízí se zásadní otázka: ten genitální guláš bude pro kolik osob?

Třeba si to ani neuvědomuješ, ale ta SPONTANEITA tvoje dílo dělá dílem.

Budu přemýšlet o tom kolotoči šutrů. Mno, možná ti tenhle výraz ukradu a použiju a budu dělat, že je můj. :-) (Mimochodem, napsal jsi tomu Puerovi?)