Nepotřebné nutnosti

Musím něco napsat
Jsem plnej jak miska odšťavňovače
Neustále zavírám zavřený dveře
Bejt tak vidličkou v dřezu...

Musim něco napsat
Psavcovi puerovi verče mámě
Musim napsat seminárku
Ale student už nejsem

Leda tak dálkař
Všechno je mi nějak vzdálený
Do Alp nejedem, nejsou prachy
Mračna bez práce plní strachy

"Ach bože, co je to za rytmus?", zeptalo se Srdce.
"To nic, to se jen vaří oběd, víš?", odpovědělo mu Prázdno, kterého se každý bojí.

Negativní vegan pozorně pokládá klíčky pod umaštěné pokličky. Pod klíční kostí si hoví stočený svalovec. Opil se na vesnickém mysliveckém bále, a poté tajně, v přeplněném foyer kulturního domu, pozřel kus kýty z veterinářem neošetřeného divokoprasečího masa. Máma o mě nic neví. Táta má svoje děvky. Ségra má malýho týpka, se kterým nemohou být spolu a zároveň nemohou být bez sebe. Jsem smutnej i přes dvě nádherné ranní soulože. Pozametal jsem pokoj a kuchyň, vytřel chodbu. Měl bych už něco začít psát. Čtyři stránky o kaštanovníku jedlém. Nemá to být z googlu, ale z odborné literatury. Jenže i ta je asi na internetu. V knihovně mají jen jednu knížku, a ta je navíc půjčená. Šáhl jsem si do vlasů a jsou nějaké mastné. Jak ty veganovy pokličky. Nechápu odkud se bere ta vnitřní spokojenost mé dívky. Zobonoska dubová napadá pupeny a vytváří hálky. Peníze brání seberealizaci. Doma není nic k jídlu a do obchodu se mi nechce. Na nose mi roste ohromnej podkožní beďar, kterej bude zralej až ráno. Musím to nějak vydržet. Ale jak?
Prostě si na něj nebudu šahat. Většinou mi psaní zlepšilo náladu.

vulgární dopis lidem bez vůle

Co čumíte Vy svině!
Nemám známosti
A proto jsem v hajzlu
S prstem v prdeli chodíte po bulváru
A kupujete si nepotřebný sračky
Do Vašich zbytečně velkejch domů
Moudří lidé často umírají chudí

To seš takovej měkota, že nanapíšeš ani jednu seminárku?
(Radši bych šel sekat dříví, než psát nějaké opsánky, které si ten učitel stejně nepřečte, ale ze strachu před jeho mocí to chci udělat pořádně, jenže zatím nemám nic a do půlnoci to musím odevzdat.)

V půl desáte večer jsem si vzpomněl, že jsem na dnešek koupil dva lístky do kina. Premiéru měl film podle Ginsbergova Kvílení. Bohužel jsem si vzpomněl až po promítání. Dnes jsem mohl být veselý,
sudičky to tak nechtěly,
rakev spása má,
zapečte mě do chleba

Hned ráno si vymáčknu toho rakušáka z nosu. Láka mě to udělat už teď. Ale musím vydržet, jinak by se to všechno zjebalo a měl bych tam strup čtrnáct dní. Nechat to pěkně dozrát. A zpoza zrcadla se na nás koukají duchové. Sluneční soustava je jen kolotoč šutrů.