No já ti přeju ať ti to výjde. Láska asi opravdu kvete v každém věku.

Ta forma mě inspirovala. Asi ti ji ukradnu a vylepším.

Hm, vidím, že vztahová krize v tvé poezii stále pokračuje. Bude zajímavé sledovat, kdy nastane obrat a do repertoáru se navrátí ódy na lásku k jiné ženě.

Mimochodem bych se rád v komentáři (opět odhlédnu od gramatiky) zaměřil na básnický obrat ČERNÉ MRAKY. Opravdu pluly po nebI? Nevěšíš nám bulíky na nos? Nepluly spíš ve tvé hlavě? Nestahovala se černá mračna nad tebou? Ó my vidíme i to co tys nenapsal. Ano. Psychologický předpoklad k násilí, které v básni chybí. Vyvrcholení se blíží, anebo jsi ho tam ve skutečnosti napsal, ale vyškrtnul. Další báseň tedy bude o vraždě z lásky. Z vášně. A bude to sekerou. Ano, úplně jako od Máchy! Lásku až za hrob.

Tam někam směřují tvé básnické kroky?

Bez otázky? Pfff to mohlo být klidně bez pomlázky. Tu bych v pekle spíš nehledal než otázku. Vsadím se, že pokud tedy peklo (to krásné od Lady s čerty v oblečení jako nosí pedel na promocích Báňské VŠ) někdy navštívím, třeba při exkurzi se školou, porozhlédnu se po otázkách a určitě jich najdu víc jak pomlázek.

Mazltopf.

Milé dílko. Zklamání - takové máslové, rozumněj lehce roztíratelné, nevážné. Ale ta poslední věta! Ta poslední věta mi připomněla Hvězdné války a mistra Jodu. Tou svou krkolomnou skladbou. Jasně je to kvůli rýmu. Ale stejně: ,,Padavan hodně se učit musí."

Nespatřuju na výrazu hluboko zažraný tradicionalismus nic urážlivého.

Díky za odpověď.

Tedy nyní opatřím kritickým zhodnocením toto dílo:
Vlastně mě žádné hodnocení nenapadá. Já sám sonety nepíšu, bo to neumim a v sonety nevěřím. Ono totiž tyhle žánry, a toto dílko není žádnou výjimkou, působí tak těžce a konstruktivisticky. Kdybys nenapsal, že je to z rukávu vyimprovizováno, sotva by to byl kdo poznal. Zaměřím se na jiné pozitivum: totiž to náboženské nadšení. Ostatní básničky jsou spíš lamentací na Boží neprozřetelnost a pomstu a navíc se obracejí spíše k Bohu než k Ježíši. Jen ojediněle najde čtenář básničku jako vystřiženou z kancionálu. Ostatně bývají často výplodem nenadálého nadšení. A nebo se kaješ! Ale to bys nejspíš napsal něco jiného.

No potvrdils hluboko zažraný slovenský náboženský tradicionalismus. Česko mi připomíná jeden velký symbol ateismu a odpadlictví od víry. Jednak proto, že tady začala reformace světa, jednak proto, že bylo vždycky lehčí se neřídit tradicemi. Právě dneska byl u nás svátek sv. Jana Nepomuckého. Mimochodem je to ten nejdiskutabilnější světec pod Sluncem. Ve Sviadnově má zasvěcenou kapli. Takže tam byla dneska pouť. Že bylo hnusně, a dalo se to čekat, bylo to tentokráte bez kolotočů. Oni kolotočáři jsou sice nábožensky dost aktivní, ale jejich zákazníci = 99,9% občanů Sviadnova a okolí o víru nejeví zájem (taky v kostele průměrný věk se blíží tak 60ti).
Odbočil jsem. Básní, které by se tematicky vztahovaly k náboženství bude míň a míň, asi jako staroslověnský jazyk a liturgie časem utichnou. A nedokážu říci, je-li to na škodu, nebo naopak.

Jak ty se díváš na tradice? Na náboženství? Je v tom Boží záměr, nebo historická určitost, že kdyby tě rodiče učili islámu, byl bys Muslim? A nakolik se v té básni zračí hrdost a láska k Ježíši a víře předků a nakolik zapomnění, že tu víru mají Slováci tolik zakořeněnou díky Maďarům a jezuitům?

To je parafráze na Kubišovou nebo na Armstronga? :-) Je to hezky zkonstruováno. Ono to podobenství s duhou je sice kapku ohrané, ale to nevadí, když se to hezky podá. Poslední sloka to všechno nasměrovala optimálním směrem. Ano. Pěkný prvopočin.

Che sciocchezza.

PS: Tak je třeba se možná i dívat na poezii jako takovou. Naše domečky z lega budou z dílků, které nejsou naše, které už použil někdo před námi, ale kritikové budou hodnotit výsledek.

Umělé?

Umělé? Nejsou snad ti nejmladší básníci na začátku své hvězdné dráhy vždycky nejvíce ovlivnění slovníkem a frazeologií těch starších a osvědčených autorů? Dá se vůbec mluvit o umělotině, když mladá autorka hledá cestu z chaosu osvědčených kýčovitých frází, které nejsou její, aby vyjádřila vlastní myšlenku?

Staví básničku jako z domeček z lega, ale jednotlivé díly jsou už prefabrikované. Bude nejspíš ještě chvíli trvat, než do své=ho díla začlení své vlastní. Ojedinělé. Já tohle dílko vnímám jako jedno z nejpovedenějších básnických cvičení.

To asi záleží na životní filozofii. Některým hold místo zámku stačí pastouška a mají klid.

Cogito ergo Dies es by pak bylo něco jako Myslím tedy dny jsi.

Vtipné.

dies ....nejsou to v latině dny? Já měl latinu v druháku a už si to teda moc nevybavuju, ale vím, že v Mozartově Requiem je Dies ire, dies illa, což se překládá jako dny hněvu, dny tyto. Má-li tam být Bůh (Deus) tak bych tu latinu v básni asi ještě zvážil.

Je nádherná. Žádné jen ,,to by šlo". Na šesti řádcích v 19ti slovech dokonale popsala smutek, splín a paralýzu měnícího se času. Tam umírá ve smrtelné agónii sám čas. Ten obrázek to jen potvrzuje. Je to skvěle napsáno.

Je to pěkná básnička, což o to. Melodická, dobře se čte, chyby tam skoro nejsou, je taková krásně uniformovaná. Po obsahové stránce ale na sebe prozrazuje, že té formě podlehl její příběh a musel se nutně upravit. Dáma? Cožpak dáma běhá bosa po ledu? A proč tam popisovat, že je led hladký a kluzký, to je snad logické? Druhá sloka je jakýmsi fantastickým únosem mimo příběh z důvodu okouzlení, který se rozplývá ve sloce následující, kterou hodnotím jako nejlepší, neboť popisuje abstraktní vyzařování kouzla osobnosti hezkými básnickými obraty. V následující sloce se vracíme zpět na zem k rozhodnutí o jehož výsledku máme dobrý pocit, že ať dopadne to svedení jakkoli, bude to mít svoje kouzlo.
Ty rýmy no.....nejtěžší-nevěstí.....pffff teda rozhodně žádný poklad české poezie. Kupodivu celek vypadá dost optimisticky a umí mě jako čtenáře dobře naladit.

Škoda, že nevíme Víc. Třeba proč? Pokusilo se snad v raném novověku o sebevraždu? Soud by ji odsoudil na šibenici, ale spíš by ji pod ni zahrabal. To se dneska málo ví, ale sebevražda kdysi nekončila jenom tím, že vás nepohřbili na hřbitově, ale někde u rozcestí, mohli jste dopadnout mnohem hůř! Spáchali jste vraždu na sobě a zasloužili jste si, ať se vám to povedlo nebo ne, i odpovídající trest. U nás se používalo vláčení hlavou do země a upálení a rozfoukání ve větru. Zahrabání zaživa pod šibenici apod.
Posmrtnému trestu jste unikli jen pokud vyšlo najevo, že jste beznadějný melancholik nebo blázen.

Básnička je jaksi bez souvislostí. Bez vysvětlení. Prostě jen popis šibenice v plné parádě, nic víc. A nic z něj ani neplyne. A narozdíl od předešlých komentujících mi rozhodně nepřipadá ani vtipné. Navíc si nedokážu vysvětlit logičnost téhle scenérie. Sebevražda to není, protože sebevrahové se nevěší na šibenice, poprava to není, protože té holce je šest roků, tak jak se tam dostala? Ne.

zaznamenávám tendece náchylnosti k poetismu a dada ve druhém slově prvního řádku poslední sloky! Pozor!Ani se nenaděješ a začneš psát o blanokřídlé košilele!

Jinač jo. Akorát ten název tam dost hapruje. Nutí mě domnívat se, že ses v něm pokoušel o vtipnou přesmyčku.

Taky si myslím.