To je mi pěkný rozum, chudák, šikanovaný. Srdce se oddává hazardu a on do toho nesmí kecat. Jak to jenom dopadne?
Hezká miniatura.

Nepřestávají mě udivovat tvé básně o lásce. Ne tím, co se v nich píše, ale jejich motivací. Co tě teď - po ztrátě - motivuje k vypsání takových krásných pocitů?

Zatracená figurína!

Líbí se mi, ten obrázek, který to vyvolává. Tam za výlohou mrzne někdo, kdo paradoxně ten kožich nemá a přece ta plastová ženská, byť by byla úplně nahatá, tak venku nezmrzne ať dělá co dělá. hlavně že má kožich. Některé věci používají věci jiné jen aby lidi měli vztek, že je nemůžou používat taky a jsou degradováni na úroveň nižší než ta hmota neživá.

Bylo by veselé předpokládat, že tě okouzlení dožene až ke studiu umění ve Florencii a pak budeš se skicákem bloudit Evopou a hledat a malovat lidi s podobnými rysy, hledat dokonalou kopii.

Je nádherná. Skoro se zdá, že celou tu dlouhou dobu jsi ji jen piloval k dokonalosti.

S erotickou poezií je to jako s koulením kuličky po oslím hřbetu. Nechybí málo a sklouzne to do úrovně zvrhlého úchylství. Tahle kulička mi přijde ještě celkem zdárně dokoulená.

ARA: Tvůj komentář není na místě.

Je adresován autorce. Myslím, že pochopila, protože se obrací k LUKiOvu komentáři v jedné z předchozích děl, v němž naznačil, že autorka píše velmi dobře a řadí se tak mezi schopné autory. Můj komentář pátrá po tom, zda i tohle dílo téhle ,,laťce" odpovídá. nic víc, nic míň.

Tvá série podařených básní zatím úspěšně pokračuje.

Á, tak to je ta ,,vysoká laťka", o které LUKiO psal?

Po třech letech si chudák bez svobody přečetl jedno z těch ,,Top" psaneckých děl. Musím dneska uznat, že dopis to teda byl. Ne ale proto, že by to snad byl dopis!! :-D Ale protože se z toho stal dopis s velkým D. Dopis. A to kritické veledílo pod ním,.... vlastně sem chodím už jen k vůli tomu.

Zjišťuju, že básně z mého psaneckého prehistorického období, které se mi tehdy líbily, se mi i po letech stále líbí. Včetně téhle.

No jo. Ta nostalgie! Tohle byla první báseň, kterou jsem tady na psancích okomentoval. Tehdá jsem si myslel, že se tu ohřeju tak týden nebo dva, zprzním to tady LUKiOvi nějakou svou básní a hned se zase vrátím na liter.cz, kde bylo ještě autorů docela málo a byl tam jakž takž přehled. Trapné dítě s mastnými vlasy už sem tak dva roky nechodí a puero zůstal. A pořád bych chtěl byt bambulák.

Jak je člověk prťavý, co? (Pěkné)

Dobrá tedy, ale já osobně v té básni žáden projev hulvátství nevidím. To se projevilo až v komentářích.

ARA: Nene, je to tak. Když půjdeš po náměstí a někdo na tebe chrstne kýbl krve, je to umění. Umění je i třeba rituál, jako je v Japonsku pití čaje. Umění je i rychle míchat karty. Kant už dneska není aktuální, ale teoretikové umění, moderního umění, ti by na Homéra pohlíželi myslím si s větším obdivem, než my, co jsme si zvykli na to, že umění je jen to krásné a ušlechtilé. (Dnešní estetika má své základy u Kanta) A je to tak s tou emocí. Umělec je klaun v cirkuse, který dokáže rozesmát děti, umělec je režisér, který dokáže rozplakat diváka, umělec je sprejer, který jednoho rozzuří a druhého pobaví. Umělci zkoušejí naši toleranci a hranice, kam až můžou zajít. Tak se i naše vnímání moderního umění posouvá dál a dál.

I ty, jako divák (resp. čtenář a komentátor) se stáváš součástí díla svou reakcí na ni. A tvá reakce vyvolá reakci u někoho jiného je to řetězové zapojení do děje. Vlastně dneska je každý takovým komparsistou aniž by si to uvědomoval.

Já jsem kojený Star trekem a tam takové otázky řešili často. Návrat k přirozenosti je návratem k divošství. Přirozenost v nás je naše divošství ne? Taková Modrá laguna..Taky souhlasím s ARou, že Homér měl na mysli asi něco jiného. Přirozenost v chování, či jak to jinak říci lépe.

ARA: Ty jsi stejně nad tyhle malichernosti povznesený, no ne?

No jo, ale co to vlastně je ten rozpad rozkladu? Jak se vlastně rozpadne něco, co se už rozkládá? (asi bych si to musel znovu přečíst)

To je pozoru-hodný počin. Jak dlouho už píšeš básně?

Tohle vypadá velmi profesionálně. Aspoň po obrazotvorné stránce a taky tématické. Ta báseň je vlastně plná otazníků na které je třeba neodpovídat, protože je otázkou i odpovědí v jednom. O co všechno příjdu, kdyby? No o to všechno, co vyjmenuju a co mě fascinuje.

Moc se mi to líbí. Už jen pro ty popsané detaily světa, které jsou ve své všednosti tak krásné, jako třeba ten asfaltový chodník.

ARA: To je spíš shrnutí než soud. Váhat, jestli udělit komentář nebo ne, jen na základě toho, že autor se už před tím neosvědčil, byť dílo by na komentář bylo, je tak trochu předpojaté. (to je spíš narážka na tvojegps). Komentátor nezanechává komentář jen autorovi. Já si čtu komentáře taky. Vlastně jsem byl ochuzen o reakci, kterou u homérových děl celkem automaticky očekávám.