Měl bys dát na web ten svůj majstrštyk ,,Prošlý tuňák".

Prošlý tuňák je geniální.

Hezké. Sice nepopisuješ nic nového, ale to není povinné. Tam u vás je asi pěkně teplo, že ještě kosíte trávu?

.... nu, třeba čárku (když už užíváš v básni čárky) za Víš lásko. Ono i před tím lásko by asi měla být čárka. Byl by jsi to je možná správně, ale vidím to poprvé. No a ty koncovky ...budiž, to je pragismus jak řemen, dobře to není, ale budiž. Hlavně ty čárky. Musíš počítat slovesa ve větě.

Pamatuj: název prodává. Tj. neposkvrněnÝ duše by si člověk, který má rád poezii a hledá něco na úrovni, nikdy nepřečetl. To zkrátka odrazuje.

zbraf sy hiby

Ne, ne, kdepáák. Aj pražáci rádi čitajou pjeknou básňyčku pes chib. Ve zprávným gramatikovi, takovým tym tvarovým. Básňa má lepší vipadá, gdyš je vo lásce, gdyš, není, v; chibáh"!

Ach jo. Více jak dva roky už to trvá a ještě si spoustu let počkám na chvíli, kdy ihned po probuzení otevřu oči a uvidím jako dřív. A bez antidepresiv! Trpělivostí a cvičením. Toliko k mému žalostnému zdravotnímu stavu. Můžu si to remcání dovolit, protože nepředpokládám, že tady to dílo zůstane dlouho. Je to kvůli ,,tomu gramatice". Je ,,strašnej".

Musím říct, že teprve až ve světle toho vysvětlení to pochopil taky puero. Ne do každé básně se dá vcítit, Tual, ne do každé se dá vcítit správně. Někdy to odradí.

Protestuji! Vzduch v Ostravě je normální, jako všude jinde. Tuhle jsem se vracel ze školy na nádraží Ostrava Střed, když mi kus vzduchu spadl do oka. Neviděl jsem nic. Natož ten vzduch.

hm, ale jo

No, ten název musel dát zabrat.

A těch čárek! Jen aby někdo nenapsal, že tam chybí čárka. A stejně nevěřím, že to není falzum.

Zdá se, že jsme četli každý úplně jinou báseň. Nemohu si pomoct, ale nevidím v tom ani sobectví, ani disharmonii, ani nic co by za zkritizování (takového rozsahu) stálo.

Puerovi se to docela líbí. Umíš popsat vnímání své fantazie a zpracovat ho do veršů. Na formu nehleď, je nepodstatná, teprve až když jde o dokonalost je třeba se zaobírat formou. Napřed je nutné najít styl, který ti sedí, ale zároveň se líbí ostatním. Teprve pak se můžeš pachtit za úhledností, časomírou, rytmem...obsah ti už jde. Ty jsi ale básník akce - epik. Básně bez příběhu (jako tahle) u tebe asi dost vybočuje ne? Nicméně se povedla. Teda, jde tam cítit čeština - mi neříkej, že Slováci mají slovo tŘpyt.

A ještě jedna veledůležitá věc: Název ! Ten prodává tvoje dílo! Jsou slova, která by se měla v názvech zakázat, pokud teda netoužíš po tom, aby to dílo každý hned přeskočil. Například prostě, stejně, nevim, bez názvu, další apod. Na názvu záleží první dojem. Název rozhodne, zda si to dílo někdo přečte nebo ne.

ARA: To je zajímavý pohled na věc. Totiž je naprosto logické se domnívat, že je to pokaždé nástroj, který nevydá zvuk, pokud na něj někdo nezahraje. Ovšem záleží na nástroji, jestli ten aktivní hráč hraje správně. Budu-li hluchý a budu-li hrát na elektrické klávesy, ale zapomenu je zapnout do elektřiny - bude to nástroj, co i přes mou aktivitu odmítne ,,vyloudit tón". Samozřejmě v reálu to je tak, jak píšeš. Ale už jsme si řekli, že tady realita neplatí, že i noty se chovají lidsky a tudíž nástroj má to právo znít, pokud k tomu svolí.

Tahle milá filozofie nástroje a hráče se mi docela líbí.

Jayjay má asi na hodnocení díla správný náhled: oprostil se od pohledu čtenáře (a tudíž osloveného, protože každý čtenář je nutně tím, komu byla báseň směrována, byť existuje jen jediný na světě, kterému byla směrována více) a hodnotil dílo nezávisleji než my, kteří jsme ho na sebe nechali působit aktivněji. Ale jeho hodnocení zcela postrádá aspekt skutečnost, zda báseň splnila svůj účel nebo ne. Hodnocením formální stránky jakoby vůbec nepostřehl obsažnost. Poslání básně. A tím bylo vyznání se z lásky (a sobectví k lásce nepochybně patří - proč lidé oplakávají člověka, který umřel? Z čiré sobeckosti.) a dle mého názoru vyznání splnilo svůj účel na jedničku.

Už chápu. Ty řešíš prostor pro vkládání děl tak, že vyzráls na systém vložením několika děl do jednoho. Dobrý.

Dvojka má říz. Líbí se mi tenhle styl téměř bez sloves a tudíž vět. Je to jak báseň složená z fotek. Máš jich doufám dost v zásobě?

Cítím povinnost vyvrátit kritické výtky komentujících. Jednak ono loudění ( ve smyslu vyluzování - třebas loudavého) je už myslím si dost zažitý básnický obrat a se žebráním nemá nic společného, jak si Eliška dobře všimla. Proto se domnívám, že jakýkoli odborný zásah a oprava by vedly jen ke zkáze díla. Rozmělňování tady není nemístné. Naopak zdůrazňuje hlavní aspekty básně, aby se vyjevila v jasných konturách. Podobně, jako kdyby se opravovala ta přívětivá personifikace not, které jsou rozladěné. Když tančí, tak proč by nemohly být rozladěné, jako lidi se špatnou náladou? Eliško, ARo myslím si, že hledat v romantické básni o lásce technickou dokonalost a logiku, je velký omyl.

Připouštím, že tahle obhajoba je prací autorky, ne mě. Ale znám ona handrkování o slovíčka s literárními editory a domnívám se, že při konfrontaci nesouladných postojů a věmů (pokud nejde o gramatiku) má pravdu vždy autor textu. Báseň by měla být výtvorem svobodným, jakékoli dodatečné zásahy ji původní svobody zbavují. Stejně jako u hudby.

Tak a máme námět na diskuzi.

Je to možná nejkrásnější vyznání, jaké jsem zatím četl.

(Puero je příliš v euforii na to, aby hodnotil dál)

Četl jsem jen ty krátké. Od do je nejzajímavější, U vokna nejhezčí, Daktyloskopie nejhoumrovská, Problémy nejhorší.

Velmi zajímavý styl. Neotřelý rým, který zajímavě zapadá. Pointa hezky na konci. Možná by se to dalo napsat kratší, ale když nad tím tak uvažuju, nejspíš by to bylo spíše ke škodě, protože by ta forma tolik nevynikla. Vskutku hezké.

Tak žádný skvost poezie to rozhodně není. Nepřidala jsi sem žádné vysvětlení a báseň je natolik matoucí, že je povinnost literárních vědců, aby ji vyložili za tebe. Ale abych si rýpl ještě hlouběji, tak s tím výkladem začnu já, jak jsem ho pochopil z textu:

1, Autorka sleduje domnělý kolaps života na pokraji životní krize, jejímž vlivem se utápí v hluboké depresi. Nezná žádný prostředek, jak ulehčit svým nervům, protože je příliš změštštělá a na detaily které ji pozdvihují k nekonečné blaženosti duše je už pozdě. Měla dost času, ale promrhala ho čekáním na tento okamžik a teď je tady. konečně se dočká. Všechno bude spolu s ní postaveno před hotovou věc.

úf.