|
Co takhle zpříjemnit si ráno?:-)
 12.10.2011 3 1472(12) 0 |
Tři léta promrhaná čekáním
daleko v exotických zemích,
chci cítit něžné pohlazení,
z dáli slyším zvonit
její smích
Bere mne do dlaní mozolných,
ach – studem se celý červenám,
snad mi nedá tím proutěným košem,
hle - další odmítnutí, alespoň
nebudu sám.
Byl jsem trapně ponížen,
bez ostychu mne svléká do naha,
máčí mě, myje mě – bezcitně,
zbyla mi jen
rozpálená podlaha.
Napravo, nalevo, samí zklamaní,
bez poznání - i ty naivní hlupáku-
poslední naděje uhasla,
hází mě do stejného
vaku.
Přicházím pod ruce vzteklému muži,
ouuuu - asi mu žena nedala,
zeleně blednu strachem a cítím
vražedný pohled
Seagala.
Psychika dotčená tohoto tyrana,
spouští konání bolestné – vrah,
pálí mě, drtí mě, cupuje,
obracím se v nahnědlý
prach.
Sesypu se, již nemám proč žít,
stále se vrací myšlenka chmurná,
jediným domovem, jedinou radostí
stává se
skleněná urna.
Po čase nářků, plamínek naděje
spatřím ji za sklem - áááno,
pojď ke mně blíž, jen pojď,
věř, že bude smyslné
každičké ráno.
Láska nám kvete čím dál více,
s radostí se denně probouzím,
nedočkavě hltám všechny zvuky,
cvak, jsi tu,
já neblouzním.
Polévá mě teplo, špulí své rty,
dychtivě polibky dává,
stačila odvaha říci:
„Miluji Tě, dámo“
Tvá ranní káva.
daleko v exotických zemích,
chci cítit něžné pohlazení,
z dáli slyším zvonit
její smích
Bere mne do dlaní mozolných,
ach – studem se celý červenám,
snad mi nedá tím proutěným košem,
hle - další odmítnutí, alespoň
nebudu sám.
Byl jsem trapně ponížen,
bez ostychu mne svléká do naha,
máčí mě, myje mě – bezcitně,
zbyla mi jen
rozpálená podlaha.
Napravo, nalevo, samí zklamaní,
bez poznání - i ty naivní hlupáku-
poslední naděje uhasla,
hází mě do stejného
vaku.
Přicházím pod ruce vzteklému muži,
ouuuu - asi mu žena nedala,
zeleně blednu strachem a cítím
vražedný pohled
Seagala.
Psychika dotčená tohoto tyrana,
spouští konání bolestné – vrah,
pálí mě, drtí mě, cupuje,
obracím se v nahnědlý
prach.
Sesypu se, již nemám proč žít,
stále se vrací myšlenka chmurná,
jediným domovem, jedinou radostí
stává se
skleněná urna.
Po čase nářků, plamínek naděje
spatřím ji za sklem - áááno,
pojď ke mně blíž, jen pojď,
věř, že bude smyslné
každičké ráno.
Láska nám kvete čím dál více,
s radostí se denně probouzím,
nedočkavě hltám všechny zvuky,
cvak, jsi tu,
já neblouzním.
Polévá mě teplo, špulí své rty,
dychtivě polibky dává,
stačila odvaha říci:
„Miluji Tě, dámo“
Tvá ranní káva.
12.10.2011 - 21:43Velmi zajímavý styl. Neotřelý rým, který zajímavě zapadá. Pointa hezky na konci. Možná by se to dalo napsat kratší, ale když nad tím tak uvažuju, nejspíš by to bylo spíše ke škodě, protože by ta forma tolik nevynikla. Vskutku hezké.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ranní požitek : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Kapitola první:Zasedání rady
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
