přidáno 12.10.2011
hodnoceno 2
čteno 1135(6)
posláno 0
Odložená v šedi velkoměsta
ztracená jak cesta v obilí
otrávena bezbarvou myslí
jen tiše sleduji konec světa

schoulená na spálené pšenici
prostá naivita s nadějí se snoubí
i když nenávist s láskou se skloubí,
zakletá v nepřítomné krabici

kde ateista odříkává modlitbu
prázdnota naše duše sžírá,
když lidskost pomalu vymírá
snad ji zachrání prokletou dobu...
přidáno 13.12.2011 - 21:54
Upřímně ti trochu lítá rým, zkusil bych ze začátku automatické generátory. Tohle nemá hlavu ani patu... Promiň, ale je to tak...
přidáno 12.10.2011 - 19:35
Tak žádný skvost poezie to rozhodně není. Nepřidala jsi sem žádné vysvětlení a báseň je natolik matoucí, že je povinnost literárních vědců, aby ji vyložili za tebe. Ale abych si rýpl ještě hlouběji, tak s tím výkladem začnu já, jak jsem ho pochopil z textu:

1, Autorka sleduje domnělý kolaps života na pokraji životní krize, jejímž vlivem se utápí v hluboké depresi. Nezná žádný prostředek, jak ulehčit svým nervům, protože je příliš změštštělá a na detaily které ji pozdvihují k nekonečné blaženosti duše je už pozdě. Měla dost času, ale promrhala ho čekáním na tento okamžik a teď je tady. konečně se dočká. Všechno bude spolu s ní postaveno před hotovou věc.

úf.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
lidský armagedon : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla


Předchozí dílo autora : Ztracená

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming