 01.10.2011 1 1568(5) 0 |
najednou jsem stála uprostřed náměstí
ruce v kapsách, čekajíc na štěstí
i kapky deště mě bijí,
když mě bez povšimnutí míjí
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?
všechno mě tolik bolí
rány se otvírají, plní se solí
prázdnota mě pohlcuje, je tak chladná
nemám sílu se bránit, snaha marná
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?
vím, že ucítíš chvíli, kdy se moje srdce zastaví
nikdo kromě tebe ho už neuzdraví
spadnu, když mě tu takhle necháš stát
kousek poletím, měla bych se snad bát?
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?
zavři oči, uvidíš moje křičení
otevři je, až uslyšíš mé mlčení
jsi poslední možnost mé záchrany
než bude můj povzdech konečný
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
vezmi mě prosím sebou
ty jsi důvod, proč se chci přidat k ptákům
třeba mě tvá zvětralá láska povznese k mrakům
udělala jsem poslední krok, nastalo mé mlčení
budeme spolu navždy v téhle chvíli zamčení
vše, co jsem měla
bylo všechno, co jsem chtěla
neplač lásko, je to navždy ztracené,
necítím bolest , patřím mezi zatracené
chtěla jsem jenom tebe
a ztratila jsem i samu sebe
přála jsem si po tvém boku být až do úplného konce
teď z dálky slyším už jen smutně mi vyzvánět zvonce
ruce v kapsách, čekajíc na štěstí
i kapky deště mě bijí,
když mě bez povšimnutí míjí
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?
všechno mě tolik bolí
rány se otvírají, plní se solí
prázdnota mě pohlcuje, je tak chladná
nemám sílu se bránit, snaha marná
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?
vím, že ucítíš chvíli, kdy se moje srdce zastaví
nikdo kromě tebe ho už neuzdraví
spadnu, když mě tu takhle necháš stát
kousek poletím, měla bych se snad bát?
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
proč mě nevezmeš sebou?
zavři oči, uvidíš moje křičení
otevři je, až uslyšíš mé mlčení
jsi poslední možnost mé záchrany
než bude můj povzdech konečný
vše, co jsem měla
bylo vše, co jsem chtěla
odešlo to s tebou
vezmi mě prosím sebou
ty jsi důvod, proč se chci přidat k ptákům
třeba mě tvá zvětralá láska povznese k mrakům
udělala jsem poslední krok, nastalo mé mlčení
budeme spolu navždy v téhle chvíli zamčení
vše, co jsem měla
bylo všechno, co jsem chtěla
neplač lásko, je to navždy ztracené,
necítím bolest , patřím mezi zatracené
chtěla jsem jenom tebe
a ztratila jsem i samu sebe
přála jsem si po tvém boku být až do úplného konce
teď z dálky slyším už jen smutně mi vyzvánět zvonce
14.12.2011 - 05:47
Ztracená : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : lidský armagedon
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
