Je to je milý

Sasanka: Jana Štroblová - báseň Byla to moje zem. Ještě mě tedy napadla varianta, že Šuměnka je Jana Štroblová :-)

vypadá to promyšleně, působí to uceleně, to dílo, moudro, vlastně mě baví, líbí se mi

Je to milé, "děsně" lesně oddechové, milé

koiška:

reakce 3: ačkoli se to nezdá, tak já osobně jsem taky klidnej a vyrovnanej, se cítím třeba tak, jak jsem se v životě necítil...ale taky jsem smutnej...ale to, že má člověk depky, to si moc nevybereš, ale konečně jsem s těma sračkama, co jsem měl v sobě, začal něco dělat...ale to je mimo, chci tím jen říct, že zas nějakej extra velkej pozér, myslím, nejsem....a taky se v tomhle (poezie) pohybuju už pár let /bohužel/ tak možná proto jsem permanentně nabroušenej, jelokož tenhle prostor je plnej do sebe zahleděnejch rádoby exinsteciálních Poeů a havranů

ale pořád je pro mě maxima umění jiná

já mám s tebou problém, že si myslíš, že píšeš dobře

to nebudu hodnotit, ale štve mě to...napíšu víc ještě

koiška:

reakce 2: Mimochodem tyhle výjevy z kavárny jsou starší než metuzalém, a když píšeš tímhle stylem, tak už prostě kopíruješ určitej vypovídací rejstřík - nenajdeš tam nic novýho, syntax má svoje pravidla - ty musíš držet, stejně jako tenhle žánr, aneb co se stane po přečtení velmi podobných pěti věcí na tohle téma - nic, záměna, invariant, nuda....

Podle mě je to, co píšeš "lidský". Takový, že to prostě zahřeje a je z toho cítit "ona lidskost", že vlastně "život je dobrej" a že "všichni jsou životem fascinovaný stejně jako ty". To je možná ta základní chyba.

Všichni ti spisovatelé, kteří byli šílení, by tohle nenapsali (a ty, co se nechali sebrat formou - jako třeba diviš - maj zase vizi - až metafyzickou). V tomhle necejtíš něco, co by tě nutilo roztrhat někomu ksicht, někomu uříznout hlavu.

Je to všechno "již někde použitý".

koiška:

reakce 1: Mě tam totálně nesedí ta čtvrtá sloka, hlavně:
a v kapse prsten, o němž netuší a maluješ s milosrdnou retuší
Přijde mi to trochu, jako že si řikáš, že čtenář je uplně blbej a musíš mu to naservírovat takhle polopaticky.
Jinak se mi to líbí, to jako fakt. Upřímně řečeno, kdybys tu čtvrtou dal do pryč, vůbec by mi to nevadilo a tvoje dílo by podle mě jen získalo :)

koiška: to je milé :-)

koiška: i já děkuju, mám radost, pokud to dělá čtenáři radost

Tyjo, dorvaný šaty, cos jim udělal?

Sasanka: dočetla jsi jen tam nebo jsi přečetla všechno a "jen" první dvě se t líbí, :-)

Psavec: ale! .-)

VykladacKaret: Milá reakce, děkuju za ni

Jo, to mi přijde výborně výkřikově vypointovaný, pobavilo, potěšilo

Myslím, že kdyby to nebolelo, nepsal bys o tom, takže to nejdřív bolelo jaksi latentně. Přeju ti, ať tě to nebolí.

Vlastně dobrý, čoveče. Tři směry nesmíření.

Jste milí, děkuju

Ahoj, způsob tvýho psaní je mi sympatickej. Grunge v poezii. Díky

překlep: i když nic nepovedl
začátek mi přijde kvalitnější, konec jen už už abychom byli v tom vražedném finále, škoda, ten začátek mi zněl dost dobře

Gora: Jádrem díla je scéna před očima, scéna (shluk aktivit) a scéna (divadla jako místo) a tato scéna vzniká jako dojem před očima mne jako člověka, stojícího v starém opuštěném divadle. Scéna vybuchující v mojí fantazii z příčiny silných dojmů toho místa, z představ, jak toto místo žilo, když ještě žilo, protože osudy lidí, v tomto prostoru působících se vpily do podlahy, do rekvizit, poletují ve vzduchu s částečkami prachu a padají mi do vlasů, odkud je smetávám a vidím a vidím a vidím. A protože jsem chtěl, abyste je viděla taky, snahy blech z koberců, závěsů a ubrusů krachly, snahy o život, o divoké sssání, protože není už koho sát, blobotop je ta divná věc, co leží tamhle, nevím, jak se jí říká ale jméno dostat musela a tamhleta, ten stroj v rohu s pedály, rozhrkaný, vrzající, skučící, to je přece hrkošlap, neznáte, Rozhodně jste neměla býti šokována, takovou prvoplánovou akci ode mě už příště nečekejte, prosím. Dojem z věci, citoslovní vyjádření podoby věci či její činnosti, to ano. Děkuji.