Pečená jablka jsou moc pěkný text. U "večerníčka" souhlasím s Pavlem - přímá řeč dává čtenáři jasnější indicie a bez ní bych ani já nepochopil, jak byl text původně zamýšlen. Mimoto otočené pořadí s "pohádkami" na prvním řádku, jak Pavel navrhuje, dává také textu ono kýžené rozuzlení a pointu - nejprve nechává čtenáře tápat a teprve v závěru jej uvádí více do kontextu celku... "Aha?!" :)

Karpatský: Dovolím si podotknout, že ačkoliv předloha/námět haiku se odehrává vždy v přítomném čase (ono ani není kdy jindy možné něco zažívat – a i když třeba vzpomínáme, i to se děje nyní.. :) , tak v praxi existuje řada skvělých haiku, která využívají rovněž minulý čas, případně kombinaci přítomného a minulého. Existuje pak také jakýsi fenomén "zpřítomnění minulého času", kdy je ve hře motiv, jehož odkaz přesahuje aktuální časový rámec zbytku textu. Např. Můřino vynikající dílko:

Měním kalendář –
z loňského roku zůstal
obrys na stěně.

(Můra73)

Tvrzení, že "haiku se odehrává v přítomném čase," proto považuji za nepřesné a značně zavádějící – zejména pak v kontextu pro začátečníky.

Doporučuji si nejprve prostudovat něco k tématu a teorii haiku. Zaslané texty jsou pouze miniatury ve formátu 5-7-5, jinak ale nemají s haiku nic společného. Hojně používáš subjektivní hodnocení, metafory a personifikace - to vše je v haiku tabu. Haiku si autor nevymýšlí, nýbrž v něm popisuje přítomný (reálně viděný a odžitý) okamžik, na který svým textem poukazuje. Odhaduji proto, že texty byly napsány a spočítány ad hoc od stolu. Pro haiku bude ale třeba udělat podstatě víc... :)

Karpatský: TO společné s Můřiným zatím nebudu vyzrazovat, ať to nekazím a texty mohou zatím ve čtenářích dál pracovat... :)

"Zavoněla" je čas minulý, nicméně v konkrétním textu lze myslím vnímat i jeho určité "zpřítomnění" – jelikož ačkoliv odkazuje do minulosti, motiv se odehrává "teď" (když držím dárek)...

borovice: Díky za odezvu, postřehy k chalupě i za navržené alternativy. Vlastně je to detail celkem klíčový a dost jsem nad ním váhal. Záměrně jsem proto vložil text v této podobě, jelikož mě zajímá, jaké vůně bude čtenářům evokovat. Možná pak budu ještě upravovat - uvidíme.

Můra73: V prvním komentáři nebyl zmíněn celý kontext. Doplňuji jej proto nyní, abych uvedl věci okolo topolovky na pravou míru... :)

Uvedené dílko bylo pouze jedním z těch, nad kterými jsme s Pavlem debatovali cestou do Vidimi. Pavel pojem topolovka neznal, já rovněž ne. (Můj otec je také vášnivý zahrádkář a rostlinu znám i ze zahrad Středočech. U nás jí ale říkáme "slézová růže", proto mi to neseplo. Myslím, že jí tak přeložil i pan Líman u Issy, kde květinu žere kůň a autor jej za to plísní...tj. koně, nikoliv pana Límana :)) Tudíž ani u mě pojem topolovka nezafungoval, jakkoliv počítám s výskytem rozličných regionálních výrazů a nevidím v nich nic špatného.) Pro lepší pochopení tedy požádal Pavel o vysvětlení motivu. Tímto výkladem a vysvětlením už ale došlo ke "zničení" specifického aha momentu, který nastává ve čtenáři po prvním setkání s textem a který již Pavel neměl možnost zakusit. Na to konto jsme začali filozofovat již v obecnější rovině – kdy si myslíme, že je pro (konkrétní) haiku výhodné použít konkrétní název, např. "babočka kopřivová", a kdy naopak zobecnit slovem "motýl", a nechat na čtenáři, ať si uloví svého vlastního motýla... Šlo a jde tedy o úvahy nad fungováním specifických výrazů v rozličných textech, nikoliv o snahu korigovat jejich výskyt v haiku obecně. (Stejně jako s těmi pravidly pro Zinyho – někde TO funguje, jinde ruinuje... Což byla také v kostce podstata celého prvotního zamyšlení i zde). Výběr výrazů je tedy pochopitelně na uvážení každého autora. Do značné míry však také záleží na kontextu, v němž dílko zamýšlí (do sbírky, do šuplíku, do mobilu), komu je určeno a jak moc má být (ne)srozumitelné. Všechno je možné a i za mě všechno v pořádku. Pokud ale text umístíme do veřejné diskuze a nespecifikujeme, že jde např. o "haiku-vzkaz" pro kamarádku, je dost možné, že reakce čtenáře budou zmatené. Proto jsem se také Pavla dotázal na kontext haibunového psaní, které jsem k dílkům a jejich pochopení postrádal. Že by tudíž text komentáře mohl někdo vnímat jako hodnocení topolovky, coby příklad "ohromení", mě při psaní ani nenapadlo. Šlo pouze o návaznost na diskuzi z Vidimi v širším měřítku. Když to ale čtu nyní, chápu, že v souvislém textu to mohlo vyznít i jinak. Nicméně hned v dalším příspěvku věc rozvádím a upřesňuji slovy: "Sám nad tím mnohdy rozvažuji, nakolik konkrétní a exaktní je nutné v haiku být, a kde už jde ryze o osobní interes v dané oblasti prosáklý do mojí tvorby." Tak či onak budu pro příště více dbát na odstavce a navazující věty, abych případným nedorozuměním předešel. A pokud to snad vyznělo nepatřičně, nabízím svoji omluvu... 0:)

Přijde mi matoucí dávat do kategorie "haiku" miniaturu (pravděpodobně vymyšlenou), která se zmíněným útvarem nemá nic společného. Proč..? a proč se domníváš, že se jedná o haiku? :)

snake_01: Rozumím - určitě jde o zajímavé a nosné téma. Sám nad tím mnohdy rozvažuji, nakolik konkrétní a exaktní je nutné v haiku být, a kde už jde ryze o osobní interest v dané oblasti prosáklý do mojí tvorby. Uvidíme, jak to zarezonuje i s ostatními a jejich pohledy.

"strážní hrad Ralsko" - z hlediska místopisu jsem text sice pochopil a věřím, že jsi tam rostliny skutečně potkal. Chápu též, že se tak stalo během léta (květy), které máš nejspíše také rád (květy.. :). Ani tak mi ale dílko jako celek mnoho nesděluje a neukazuje. Když jdu krajinou, kytek potkávám tucty. Takže s trochou nadsázky lze podobný text napsat klidně i na Střední Brdy, Křívoklátsko, Krušné či Doupovské hory apod. po libosti. Všude tam je dost pravděpodobné, že zvonky a rozchodníky potkáme, avšak žádná z těch oblastí jimi není vysloveně specifická. Pokud by šlo o situaci, kde využiješ rostlinu, které je v místě endemitem (jeřáb barrandienský v Českém krasu :) nebo je pro danou lokalitu specifickou dominantou, pak bych pravděpodobně vnímal text jinak a viděl v něm i určitý přesah. Ten moment: "Je to právě tady a ne jinde - a jsem u toho..!" Od boku (částečně odžité a z části vymyšlené, pro ilustraci našeho zamyšlení):

Jizerské hory -
arašíd se zakutálel
mezi rosnatky.

Pokud nemám možnost vidět i samotný haibun, k němuž se texty vztahují, vnímám je spíš jen jako konstatování jednotlivých objektů, nebo stenografické črty z cest krajinou. Co je tím hlavním, co má být sděleno? Nechápu a tápu... :)

Mimo to, řekl bych, že příliš odborné výrazy zde budou srozumitelné jen vážným zájemcům o botaniku. Jakkoliv mám tedy rozličnou květenu také rád, vidím texty podobně jako situaci s "topolovkou", o které jsme hovořili cestou z fotbalu do Vidimi. Je tedy otázka, zda chceme čtenáře ohromit našimi znalostmi, nebo mu nabídnout text, který bude s větší pravděpodobností schopen "extrahovat" a uchopit. Je mi jasné, že 100% je nedosažitelných (víc toho neznám, než znám), nicméně si myslím, že konkrétně rostliny jako divizna, růže, jasmín apod., které český čtenář snadno potkává a zná, fungují lépe, než zmíněný "opletník plotní", o kterém jsem si mimochodem až doteď myslel, že je to svlačeč... :)

Ziny: Díky za odezvu a jsem rád, že Ti bylo společné zamyšlení k užitku.

Výhledově je v plánu vytvoření webu se základním "Haiku desaterem", kde se budou moci zájemci o haiku přiučit ještě před vstupem do diskuze. (Odkaz by měl být vidět hned v záhlaví Psanecké školy haiku). Velmi to usnadní následné odkazování ke zdroji, namísto psaní stále téhož v komentářích. U příspěvků v komentářích lze nyní vyhledávat a odkazovat jen omezeně. Cenné informace tak po čase snadno zapadnou. Statický web je tudíž pro uchování a sdílení nosných informací příhodnější.

Nicméně i tak se domnívám, že by adepti haiku měli vynaložit úsilí a hledat si potřebné informace také sami, nikoliv jen pasivně čekat na nápovědu. Tím nemyslím konkrétně Tebe, ale víš jak to na Internetech chodí... "Jsem tady a vůbec to nechápu, tak mi to teda vysvětlete (když jste tak chytří)..." Takhle to taky nefunguje... :) Představuji si školu jako zázemí, kde bude možné získat přístup ke kvalitním informacím a zdrojům. Adept se nejprve popídí, prostuduje materiály, čte zdařilá dílka zkušenějších autorů a pomaličku začne zkoušet také psát. Až teprve následně konzultuje své pokusy s ostatními. Pak to bude dávat nějaký smysl.

Těším se na další vývoj a držím nám palce! :)

Jelikož jsem do kukichy "namočený", nemohu dílko objektivně komentovat. Nicméně máme zajímavý synchron... Díky :)

Děkuji všem za odezvy a komentáře.

Nezvaný: "Vezmi své haiku tisíckrát na rty, než je vypustíš." (Matsuo Basho) ... :)

Ani já se nechytám... A jelikož jsme ve škole a zajímají mě pohledy i motivace z druhé strany, tak se přímo zeptám autora – Proč si myslíš, že jsou tyto texty haiku?

Ziny:

K těm pravidlům: Ono dost záleží na konkrétním textu a na kontextu. Jinak může být snaha o zobecnění jakéhokoliv pravidla spíš na překážku. Podobně jako ve Vidimi zaznělo, že: "Veverky zpravidla nesmrdí, ale některé strašně," funguje to i s pravidly haiku. S absolutní platností totiž neplatí nic a nikde, nebo naopak všechno a všude.. :)) V začátcích je samozřejmě dobré se návodů přidržovat. Postupně je ale dobré rozvíjet také vlastní jemnocit pro konkrétní dílko a rozlišovat.

Zamyšlení: “Proč a jak pravidlo v jednom textu funguje v jeho prospěch? – a proč stejné pravidlo jiný text spolehlivě zruinuje?”

Bez tohoto rozlišování totiž snadno dochází k mechanickému mrzačení textů (nejčastěji to bývá "kigo" a "5-7-5" u začátečníků) i jejich zapálených autorů. Nepochopení někdy vede až k absurdnímu "používání pravidel pro pravidla", nikoliv pro samotnou tvorbu haiku. Výsledek pak zní sice blbě, zato má formu! Takhle to ale (naštěstí) nefunguje... :)

Do diskuze proto může být užitečné přiložit ukázku díla jiného autora, které Tě oslovuje a které využívá podobnou stavbu textu, kterou si přeješ osvojit. Máš?

Mimochodem: Pokud text nefunguje, jak si přeji, někdy mi pomáhá sebedotazování:

*Proč právě tato stavba? Příp. Proč na ní trvám?
*Lze to říci a vyjádřit jinak? (Jak? – varianty.)
*Hodí se pro vyjádření forma haiku…?

Poslední bod se pak opírá o uvědomění, že ne všechno, co vidím, je nutné zapsat, a ne všechno, co stojí za zapsání, se hodí pro vyjádření formou haiku. Může z toho být nakonec pěkná povídka, báseň, ale také tanec nebo obrázek na plátně. O tomhle krásně píše Jim Kacian v úvodu How to Haiku a mluví mi z duše. Je myslím užitečné se naučit odlišovat nenucený prožitek okamžiku, který se může (ale také nemusí) stát základem haiku, od pouhé nutkavosti "něco napsat" a neurvale tak pronásledovat haiku na každém kroku... :) Zkoušel jsem obojí, přičemž druhý model nepřinesl ani radost, ani dobré texty. Být a vidět je tedy vytváření příznivých podmínek (sázíme, hnojíme záhonky) – a že z toho možná bude text (a květy), až jakýsi vedlejší efekt. Texty s tímto přístupem získávají úplně jiný náboj a autor sám nový druh prožívání. V tomhle bodu je právě haiku od klasické poezie velmi odlišné a tak trochu paradoxní. Proto si také řada západních autorů o haiku nejdříve rozbije hlavu, než bude schopná přestat o haiku přemýšlet a vytvořit alespoň průměrný text. Jelikož o (pouhé) psaní tady ve finále ani tak nejde... ':)

Darmošlap1960: Jak to (99%) víš..?! :)

Chápu text spíše jako technický experiment a pro Zinyho typický šprým a šťouch do haiku teorie... :-) Postřeh k mihotání je dobrý a má jistě obrazotvorný potenciál. Jinak ale vnímám text pouze jako "formu na úkor obsahu".

Z mého pohledu bych dal proto přednost důrazu na samotné vidění a ukazování viděného, raději než na rafinovanou či "neotřelou" formu, která mou pozornost čtenáře od námětu samého snadněji odvede. (Neříkám tím pochopitelně, že rafinovanou formu nelze využít. Měla by ale být v takovém případě pokud možno ve prospěch fungování textu jako celku, nikoliv naopak.)

Možná by šlo obrazu udělit také širší rámec - např. odkud (z tmavého lesa / z nemocnice?) nebo kam (domů po náročné cestě?) jdu / jedu tou blikající alejí. Text by tak mohl získal větší prostor i chybějící přesah.

Námět se mi líbí a vidím v něm potenciál ještě více využít moment odemykání, otevírání a jejich paralelu. Např. v duchu:

Odemykám –
s dveřmi se otevřela
i křídla motýla.