derrry: na cestách je právě vždycky něco...co tě donutí přemýšlet;) děkuju

taron: je to trochu složitější (jako vždy), ale tak nějak;)

prostějanek: lidus: ty pumy v brně mě asi poznamenaly:D

hezká

Yana: zastavit a zavařit a zavařovačku si postavit na poličku a pravidelně oprašovat:))

LUKiO: a hele ho - poznal! :) jsem pro zachovávání rovnováhy...pozitivní věci vyvažovat třeba názvem, abych se pak zase nepřevážila jinam:)) -

jo a hele, hezký nový rok přeju lukio a zároveň ti děkuju, že i celý minulý rok jsi mně i všem těm bláznům tady poskytoval azyl:))

taron: předcházelo pár petard, tak možná byly uši trochu zalehlý a to ráno muselo být hlasitější, abych slyšela, co mi vlastně říká - o té lásce:D

ha, napadlo mě, že tě to možná napadne;)

mám k tomu snad jediné co říct - nejim klobásy :D takže jenom to pivo:P

je možný, že jsem po přečtení v duchu měla jen to jediné přání?

dobré, dobré

naprostá bezmoc, vrátila jsem se do doby, kdy jsem se cítila podobně:/
takže souhlas s předešlými;)
a dodatek - ono vážně bude líp;)

:) jsem cestovatelka...cestuju po světě, potkávám miliony lidí, s různými příběhy, osudy ...
nechci do nebe
chci aby svět byl stvořen pro nás


- hezký, snivý a podněcuje moji fantazii:)

chi:) když číst, tak bděle...když hodnotit, tak - skvěle! :)

kouříš a víš, že je to špatně - dnes zase mám sílu pomáhat si sama...

paráda, asi každá v sobě nějakou takovou děvku máme, řekla bych;)

a já bych to recitovala - z balkónu, po ránu, s džusem a kávou v ruce;)

a já si myslím, že každej, kdo říkal, že se změnil a jinak už to nedokáže - nemá pravdu, jen si to myslí

každý máme svá období, kdy vidíme duhy po stovkách a zase období, kdy zbývá jen ta jedna v benzínové skvrně;)

prostějanek: znát sebe, nemyslím si, myslím, že člověk se mění a s ním i plno věcí s ním...možná že i ty city, ty se taky pořád mění a člověk vlastně ani neví jak;)

p.s. to mi připomíná, že bych si zas pana hraběte měla přečíst:)

trochu bych to dala do úpravy, byla by celkově výraznější, slova by vynikla, takhle je to spíš nějaký shluk vět a pro mě teda ne báseň. Po druhém přečtení jsem našla verše a smysl...a jako dobrý, ten konec se mi líbí;) jen bych si příště prostě vyhrála s úpravou textu;)

taron: řekla bych, že se jim dá věřit jenom v jednu chvíli...teď tady tohle je skutečný...TEĎ a teď a žádný pak, možná by se dalo věřit ještě těm, co už byly, protože byly...ale jinak nevěřit, nespoléhat se;)

ARA: někdy je to nehoda - někdy nedorozumění - a někdy jenom probuzení z iluzí;)

Homér: vlastně ani není co mrzet, jde jenom o to se odhodlat a ty "bročky" si vyoperovat sám, pochopit, že jenom oni jsou skutečné a dál se nepřesvědčovat o iluzorních zasněžených světech...
asi*