Dandy: Poslední řádek bych změnil a vypíchl tvou podstatu. ..nezanikat v pěšině,
svou duši dáti krajině.

Přesně takhle píše básně moje dcera. Vzácně teda. Hodně zdaru. Dětství už nehledej. Je pryč.

Zpracování neotřelé, šeptem jedinečné.

Vším čím jsem, stal jsem se z nepřízně. Proto jsem ten zdroj nikdy neopustil. Nicméně rašplí dosáhneš jen požadovaného tvaru. Jsi li hotov máš nárok na jemný brusný papír, ale vděčný bys měl být a zvaž, že rašple už je taky hladší.

Hlas , kostička do mozaiky obrysu. Nádech mne zajímá víc než obsah. Je hmatatelný. Každá sloka je výdech měchu jemnosti a napětí.

františek: Většinou ze mně vypadnou plynule, najednou, ale zrají, než se vysypají.

Je skvělí když v střídmosti slov je tolik pocitů.

Sasanka: Tady máš odpověď. Tělo se zotaví.

Jsem laik, ale dýchá to na mne. Fajnéé

Milé, láskyplné, srdcem psané, to je dané. Františku z Assisi.

Nine: Jsme Národ skladů, pravda že čínský lékař hledá poblíž skladníka bylin. Upsss

To muzikanti asi znají
když noty na zem vypadají
jen jsem dosud nevěděl
že viníkem je rum a chmel.

Někdo počítá ovečky a ty krmíš vlky a romanticky k tomu. (-:

Pěkná momentka.

Chudák pes. Pobavila

Když je čím, není do čeho
když je do čeho, není čím.

Homér: Když vidím strom, jde o sloup chrámu. Chrámu v kterém jsem byl kostelníkem, pouštěl světlo do okenic. Lidé také tvoří pilíře, jiní jsou světlem POUHÝM. Snad jsem tě neurazil. Tmu trápíš a tos slíbil nevměšovat se do světa lidí Homére, díky

Sasanka: Někdy to bylo veslování proti proudu.

Nine mne nasměrovala ,a jsi dobrý bard věru.

U mne trochu zvlhnul knot
průvan svíčce možný hrob
však vosk můj z včelí píle
osud cítil by se provinile.
Dosud plápolám.