Orionka: Moc děkuji a velice si vážím...

Tvůj osud příznivý, nechť vede tě dál...

Něco mě oslovilo.

Cítím melancholii, ale nad i víru v lepší. Tak ať přijde.

Hanulka: DDD: Děkuji za čtení. Moc si vážím.

Sasanka: Takový koloběh od oblečena ke světlu.

Sasanka: Za každý komentář jsem vděčný. Nelekám se a tvé čtení mi dělá krajní potěšení neb je to čtení vědoucí.

Sasanka: Děkuji za archeologii. Už jsem zapomněl a asi bych mnohé poškrtal.

Tajemství mezi slovy, nikdo neprozradí, nikdo nevypoví.

Psavec: Díky. Vážím si tvého čtení.

Sasanka: :-) - no takové trochu rozmarné léto.

Sasanka: Děkuji. Nezůstala. Mnohé ani nepřijdou. Takže zbývá jen ta slabost pro květy, jež jsou nejčistčí.

To je tak magicky krásné. Pohlazení paprskem světla a vykreslení tajů utajených, pro opilost něhou.

Noci s iluzí. Jak jen se nevzbudit.

Básněmi se ptáme sami sebe a nikdo neodpovídá. Tak sna na chvilku rozřízne ticho, alespoň rytmus otázky.

Heršoft. To je síla.

Co všechno můžeme být, kam jenom můžeme jít...

Tolik něhy. Je krásné číst.

Moudrost je vědění zlehčené bláznovstvím. Uvědomění a pokora.

Ach ty noci.