 22.03.2024 6 195(5) 0 |
Ve snu jsem se vznášela nad slovy,
přes řeky vět, přes hory.
Věčnost se stala mému srdci blízkou.
Byly to verše o létajících ptácích,
o slunečních paprscích, co tancovaly na vodě.
O tichých nocích a hvězdách, co se smály.
A o lásce, co byla věčná, jako nekonečný prostor.
Probudila jsem se s těmi slovy na rtech.
Snažila se je zachytit, ale byly jako dým,
unikly mi mezi prsty, jako vzpomínky.
A já zůstala s tou touhou psát, až do konce svých dní.
Básně se rodí ve snu !
22.3.2024
22.03.2024 - 10:12pedvo : milý Péťo, ani nevíš jakou radost mi udělají vaše slova, od vás kluků, že se vám moje snění líbí. Děkuji.
22.03.2024 - 10:07Snít umíš krásně; a také jsi nám sdělila dojem, který v tobě sen zanechal. Pěkné.
22.03.2024 - 07:22Básně se rodí ze života přemletého podvědomím, z okamžiku a z momentálních pocitů, ale to je jenom materiál. Zbytek je tak trochu prácička.
Ovšem sny, když jsou, pak je to cesta do známého neznáma.
Ovšem sny, když jsou, pak je to cesta do známého neznáma.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zdálo se mi : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Život je strom
Předchozí dílo autora : Palác se slavnou kavárnou
