Homér: Děkuji Ti, že ses mě zastal, náčelníku.

Amelie M.: Vždyť já se přiznal, že taky nic seskládat neumím. Zkus to bez hledání významu. Prostě tam není. Jó a neberu to jako kritiku, ale jako zajímavou debatu na téma jak vyložit zrovna tuto báseň ;-) a to mi způsobuje spíš dmutí pýchy než co jiného :-D

Dost dobrý.

Líbí se mi začátek a moc. Prsy mi tam nějak trčí, ale ne úplně vhodně (jinak je fajn, když trčí ;-)) a ten konec už mi přijde takový narychlo. Jako bych to odflákl sám...

Amelie M.: Moc děkuji. Opravdu jsi mě potěšila.

Amelie M.: Po pravdě taky nevím. Braly mě ty obrazy, které se řadily samy a něco jsem ve spojitosti s nimi cítil. Tak mi to přijde v pořádku. Poslední verš je kontrapunkt. říká, že všeliké plané přemyšlování nakonec není tak docela o životě. Žádné konkrétní "o čem" tedy neexistuje. Každý čtenář, nechť si najde nebo se rozhodne, že je to úplná blbost - a při tom tolik práce :-(...

Yana: oslov radek: Immotyob: DDD: Díky za čtení.

Mohu se jen připojit. Naprosto nabité, myšlenkami, přímostí a životem. Nějak komentovat je opravdu vlastně blbost.

Nemáme nějak pondělí ve znamení smrtnění? Hezky vyjádřeno.

Já včera zapaloval svíčku. Celej život má člověk u jména jedno datum a najednou dvě... Měly by umírat jen lidé výrazně starší než, abych se necítil ani opuštěn ani ohrožen. Žel bohu jich ubývá.

Tý jo. To je opravdu silné. Moc se Ti povedlo.

Amelie M.: Na Tvé proč mohu dodat jen svoje proto. Tedy nevím, jak to mají druzí. Já tu inkriminovanou básničku četl asi dvacetkrát v průběhu času a stále nenacházím slova. V tomto případě mi i takové Och och och - pěkné, nádherné připadá trochu laciné a jistě si sama přeješ, aby čtenář dal najevo, že při čtení i vnímal. Třeba ji nikdy neokomentuju třeba někdy..., ale věz, že bych rád.

Chvályhodný záměr...

Nebudu úplný hnidopich, protože celkově jsem se nechal unést náladou a to je správné. Některé obraty jsou trošinku otřepané, ale moc to nevadí. Děláme to všichni.

Uuuuf. Tak to je vypálený rybník, ovšem zdařilý fajrák. Chtěl jsem na jiném serveru něco podobného napsat už před dvěmi léty. Pak jsem byl líný. Spamy a pyramidické maily ponechám stranou. Chodí od lidí, od kterých jsem tomu uvykl, projedu je jedním okem a smažu, takže žádná zátěž. Problém mám s komentáři pod literárními pokusy (včetně vlastních). nakonec vždy podlehnu oportunistickému přístupu. Já Ti pochválím, Ty mě pak snad taky a kdyby ne, aspoň přečteš, protože o to mi jde v první řadě. Doufám, že jen nekliknete nerozvalíte a nejdete dál. Všichni asi tak nějak tušíme, že aby se jedna věc povedla, musí být tisícovka nepovedených. Na druhou stranu nejsem tak chytrý, abych si dělal patent na ten správný názor, že je to či ono sračka nebo není. Děkuji tedy za inspiraci a trochu posunu strategii, čímž se těm, kterých by se to mohlo dotknout omlouvám. Nadále budu nechávat bez povšimnutí zjevné výplody grafomanství, to prostě nemá cenu. Potom se mi stává, že mě něco tak ohromí, že nemám slov. Např. Tvá poslední báseň o Styxu Amélie. Stále se k ní vracím a krom chvály mě nic nenapadá. Jinak se budu vyjadřovat napřímo, pokud se mi bude chtít a ostatní prosím o totéž. Mimochodem v tom byla ta soutěž bezva ;-). No nakonec zcela oportunisticky připojím, že doposud komentující mezi grafomany nepočítám. Naopak Vaše příspěvky vždy rozbaluji s lehkou nedočkavostí jako vánoční dárky...

Ginnare: Choď a trus hřebíky ;-). Jsem pro.

Okouzlujícím způsobem popsáno. Opravdu báseň.

Musím říci, že tahle by mě tak neoslnila. Byla to dobrá volba ;-)

...to čumím. Nádhera.

taron: Díky za návštěvu a hlavně za pochopení ;-)