Je tolik lhaní... Někdy mám pocit, že pravda není.

No raději jsem sprostý než dementní. Ovšem není to asi na výběr...

To je dobrý schovka v sobě, ale...

...že by upírka. Sát možno bez lihu s vášní a krví...

Budiž ti přáno, když máš tu touhu a vášeň. Obdivuhodné.

Fénix. Ten se má.

Sen zapřaženého soumara? tak nějak by mohl vypadat. Ostatní už třeba létají. Já táhnu ;-)

Šeptají mámíce do nekonečna, které má člověk v sobě a bojí se vstoupit.

Čas je pěkný zloděj, co schvátí, nenavrátí a toho rozumu taky moc nepřibývá. Budeme tomu říkat zrání, to je takový příjemný eufemizmus.

Líbí se mi moc.

...a svět se točí

To se nám udělalo k životu.

Myslím na zbloudilé noci, studeno od Vltavy a nekonečné líbání. Nekonečně dávno. Děkuji za prozření.

Někdy se jizva nezacelí a nový život nepřjde a starý už není. Kým jsme v takovém čase?

Přivedla jsi mě na myšlenku, jak je to, co je zapsáno v půdě pomíjivé, když se o ni nikdo nestará. Jak se mění v prach, který vítr odnáší a voda splachuje.
Ještě, že je možné si myslet, že to není tak zlé.
Jan Hus (prý) řekl, že půda patří těm, kteří na ní pracují. Řekl bych, že by na ní měli pracovat ti, kterým patří, aby si jí vážili.

...a nemám slov.

Tentokrát... Bych trochu polemizoval. Mám pocit, že ten Václavák je taková atrakce pro přespolní. Mnoho skutečného života - tedy místních, co by tu prováděli běžné bytí už na něm není. To mu samozřejmě neubírá na pohlednosti. Mám takový zvláštní pocit zasutý hluboko v paměti, že republika byla vyhlášena z okna Obecního domu, kde zasedal Národní výbor, ale mohu se mýlit, ověřovat to jsem po ránu líný.
Stále však rád čtu Tvé vhledy do města, které mám taky rád.

Ohromující po všech stránkách. Snad je vymeteno.

Svět se mění a přichází, co dávno už tu bylo. Znovu a znovu o zdi hlavy rozbité. Svět se mění v nádoby s mlékem rozlité.

Tolik jich padlo, zas vstávají noví. Ševelí si skryti ve větvoví.