 08.04.2024 5 235(9) 0 |
Poezie
střípek nerušeného klidu
kdy v tichu
na moment
mohu se protnout
s nejhlubší pravdou v sobě samé
Nedivím se
že intimita takového setkání
vábí tvůj apetit cizopasníka
ale naštěstí
uvízlý v dutině pýchy kloužeš po povrchu
a esenci jsi minul
rozsypaná slova úlevou zaplesala
a tak se pomalinku vracím
sbírám potlučené kousky
snažil ses víc než jen zkřivit odraz mého světa
ale svobodu bytí sama v sobě
už mi nevezmeš
střípek nerušeného klidu
kdy v tichu
na moment
mohu se protnout
s nejhlubší pravdou v sobě samé
Nedivím se
že intimita takového setkání
vábí tvůj apetit cizopasníka
ale naštěstí
uvízlý v dutině pýchy kloužeš po povrchu
a esenci jsi minul
rozsypaná slova úlevou zaplesala
a tak se pomalinku vracím
sbírám potlučené kousky
snažil ses víc než jen zkřivit odraz mého světa
ale svobodu bytí sama v sobě
už mi nevezmeš
30.07.2024 - 08:34Ve druhé sloce jsem si představil zbroukovatělého Řehoře Samsu a celý zbytek básně se mi jakoby zaobalil takovým Kafkovským povlakem - pavučinou.
A to jsem ještě od Kafky nic nečetl.
A to jsem ještě od Kafky nic nečetl.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
O křehké (ne)narušitelnosti vnitřního vesmíru : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Resilience
Předchozí dílo autora : Luchadoras
