Není to bůh, je to bububůh; chce nás vystrašit, tak hází hodně nahlas! Ten kluk taky žádnej bůh není. Štípni ho do ramene a normálně řekne jau a co blbneš (osvědčená metoda) - bůh by se nad takovou věcí těžko pozastavil...

Tom Cortés: Singularis: Neberte se tak vážně, kolegové! :D
Jinak je to vtipné a se vším se dá souhlasit. Přihlásil jsem se asi po sto letech jenom proto, abych ti sem dal nadšenou reakci!

To je super :D

Krásný happy end. Nevím, jestli jsem rád nebo nerad, že jsem tehdy spěchal a povídky nestihl... :D
Doporučuju ti Milence a vrahy od Párala na čtení, to by se ti mohlo líbit. Ne sexuálně. Stylem psaní a motivy.

S tou hudbou to zní fakt dobře! Měl bys někdy psance pozvat na koncert!

Idara: Tak to najednou vypadá, že jsem větší fanoušek fantasy, než ty :D

Tak jo, začnu tím, že krom klasiků, jako je Tolkien nebo Lewis nemám rád fantasy. Proto a asi nejen proto, mi pak vadily ty fantasy narážky, jako jsou ony speciální očarované boty a zmutované slzné kanálky. V příběhu neměly žádný větší význam a působili jenom jako zbytečné zhuštění už tak hustého textu.
Tím se dostávám k další výtce, a tou jsou trhané, krátké, syrové a informacemi nahuštěné věty. Když něco popisuješ, je příjemné na chvíli zpomalit, aby se čtenář necítil i v popisných pasážích v napětí a aby mu nepřišlo, že na ten pohár s vínem za chvíli někdo z poza rohu vybafne. Při bojových scénách je takový efekt samozřejmě žádoucí, ale někdy si čtenář potřebuje odpočinout.
Samotné bojové scény se mi pak v celku líbily, ale přišli mi trochu, jak to říct, Narutovské (a tím nemyslím ty shurikeny). Vše, co jsem viděl, byli dva super silní soupeři, kteří spolu bojují a bojují a bojují celý den, až se stmívá a jsou oba absolutně vyčerpaní, ale přesto ze sebe dokáží na poslední chvíli vydat svůj nejlepší chvat, přičemž jeden z nich teda skončí na zemi, ale vlastně jsou oba vyčerpaný stejně a stanou se z nich kamarádi a konec dobrý všechno dobrý. To je typická Narutovská bitva a takové bitvy jsou to, co mě na Narutovi nejvíc štvalo, když jsem se prokousával skrz těch tisíc episod. Není to vyloženě špatně, dělat takovéhle natahované a nerozhodnuté souboje, ale dávej pozor, aby se ti to nestávalo moc často a nebylo to po chvíli ohrané.
Pak ta společná koupel taky nemusela být... :D

A abych se dostal k tomu, co se mi líbilo:
Byla to rozhodně tvoje výborná slovní zásoba. O tom se asi nedá nic víc říct. Byl jsem docela nadchnut mnoha pěknými výrazy, které jsem dosud v češtině nepotkal. Předpokládám, že čteš fantasy docela dost a něco málo se ti z těch fantasy výrazů vrylo do paměti.
Celkový příběh byl v celku dobrý, jen škoda že se nám víc nerozvinul ten vztah dvou hlavních hrdinů. Jako romantik bych byl rád za každé posezení u jabloně a jak už jsem zdůrazňoval předtím, víc těch klidných chvilek - ale to už je o vkusu.

No, doufám, že jsem nebyl moc zlý. Přijde mi to rozhodně jako jedna z těch lepších fantasy povídek a nerad bych, aby to vyznělo, že se mi vyloženě nelíbila. Hodně štěstí do další tvorby! :)

Tom Cortés: Vím, jak vypadá sonet, ale už jsem viděl 'sonety' daleko méně sonetové, než je tenhle.

Mimochodem, fakt pěkná věc. Jeden z mála sonetů, které jsem četl a takhle moc se mi líbily.

Christine Allegro: Budu doufat!

Toho názvu je škoda. Nechceš to pojmenovat nějak poetičtěji? I ta anotace by, podle mě, byla lepší, než "Slátanina".
Ale jak myslíš.
Samotná báseň je ale výborná; fakt.

Ach, ach, já se asi zamiloval! Kde je zbytek? A kam se Severka poděla? Poví, kdo ví?

Ze Zamily si nic nedělej, Severáku. Tohle ženské nepochopí, ty takové starosti nemají