Jak jsem se stala houbou

Ahoj. Já jsem Mája. Již dlouhou dobu se zajímám o přírodu a jsem jejím velkým ochráncem. Kdyby jste věděli kolik lidí zbytečně rozkopává nebo vytrhává houby ze země. Zamyslete se nad sebou! Že dobře chutnají? Vždyť je spousta míň krásných potravin, které se dají pozřít.
Já například ale miluju naše zvířectvo a rostlinstvo natolik že se od včera živím pouze pránou. Ale houby obdivuji už několik let. Vlastně mě i přitahují. Občas mám pocit že utrhnout houbu je horší než zabít člověka. Trávím s houbami spoustu času. A dalo by se říci, že mě sexuálně přitahují. Nedávno jsem se rozhodla, že se stanu jednou z nich. Ale pak jsem si uvědomila, že to není fyzikálně zcela možné. Tak jsem už měla jasno. Spojím se s nimi, jak jen to půjde.
V lese jsem si vyhlédla jednu urostlou hadovku, a chtěla jsem s ní mít sex. Vyhrnula jsem si sukni, stáhla si kalhotky, a nasedla na ni. Jenže chudák houba neměla natolik silnou plodnici aby takový tlak vydržela. A byla ve mě! Já jí zabila. Jediné co mě uklidňovalo bylo, že jsem pouze narušila plodnici a že mycélium je stále v zemi a neporušené. Ale nepřipadalo mi to dostatečně uspokojující. Přemýšlela jsem, jak více se s houbami spojit, jak jinak, než sexuálně nebo jak sexuálně, abych jim neubližovala. A! Napadl mě geniální nápad! Stanu se pro ně živnou půdou. Přemýšlela jsem, jak to udělat, bych zajistila dobrou živnou půdu a abych s nimi co nejvíce splynula. A napadlo mě, že si na noze udělám otevřenou ránu do které vložím mycélium i s plodnicí. A postupně, jak mi bude noha vyhnívat, bude to dělat dobrou živnou půdu těm rozkošnejm houbičkám. Jenže jak to udělat abych nevykrvácela? Šla jsem si do lékárny koupit škrtidlo, z domova jsem si přinesla nůž a nohu jsem si zaškrtila a pak udělala podélný řez přes moje tlustý stehno asi tak 30cm. Potom jsem tu ránu pořádně roztáhla aby se mohla stát živnou půdou pro houby. Začala jsem si do rány sypat zeminu a potom jsem do ní vsadila předem vyrytou houbu i s jejím mycéliem. Byla to skvostná holubinka zelená. Nyní jsem konečně zažila to, co jsem vždycky chtěla zažít! Konečně jsem splynula s houbou. Bylo to vzrušující cítit tu bolest a zároveň růst té houby.
Aby to bylo o něco více vzrušující, nasypala jsem si hlínu i do mé vagíny a tam zasadila kuřátka. Teď to teprve bylo vzrušující. Hniložím, a čím více hniju, tím více se cítím být splynuta s přírodou. Je to tak krásný pocit. Ale ne! Kyselé pH v mojí vagíně kuřátka zabila. Jsem normální vrah! Nakonec nebudu umírat s pocitem naplnění ale s hrůzou a s výčitky vraha. Zase na druhou stranu, brzy vyhniju celá a moje tělo se tak stane živnou půdou mnoha organismům.