Tom Cortés: Neber to jako podceňování, ale prostě mě ti to k tý atmosféře fakt úplně perfektně sedí ;)

Jako mě se to taky velice líbí, dá se to perfektně užít jako refrém k písničce ještě domyslet nějak sloky a máš písničku úplně ideální k táboráku ;)

Po dlouhé době opět v sedle tak jsem si říkal, že prostě musím přispět, jen doufejme že jsem nevypadl z cviku.

Šel jsem jednou po ulici,
jak pan Osud zřejmě chtěl,
najednou co nevidím tu kráska,
odraz pavých per.

A tak začalo to,
ta historka temná
naučit se balancovat, jak na hraně břevna.

Tohle nesmíš! Tam zase je!
Pocity jež byly "věčný"
spadly do závěje.

Prohlédl jsem,
teď už vidím co se to tu děje.
Duše zmírá, srdce puká, chvíle beznaděje
říkám si jen kam že ten můj bídný život spěje?

Konec to vše, co chtěl jsem říci, ale ústa mlčí dále.
Pouta, roubík, toť okovy té bídné věci, teď jen marně zoufám. Lásko kde jsi?!

Nikytu: Ano, máš naprostou pravdu, děkuji moc za korekci ;) a samozřejmě také za vřelé uvítání. Snad ty další budou o nějaký ten level lepší ;)

Člověk si hned vykreslí celý příběh :)