Ani nedutám, nádhera.

Naprosto geniální počin.. po tvém vysvětlení níže v komentáři dostal jasnou konturu a je mrazivý.

Yasmin: Moc moc děkuju! (děkujem? :-) )

Yasmin: Obrovské díky!

Tak ta je naprosto neuvěřitelná.. Čtu ji už po několikáté a pokaždé je úplně jiná. Téměř nedýchám.

Naprosto mě to pohltilo, překrásná.

Po přečtení je mi trochu ouzko.. Ale krásná. Krásně posmutnělá.

AndersA: Moc ti děkuju!

Moc krásné.. za mě nejlepší první a poslední sloka, i když prostředek má též něco do sebe (možná do jiné básně?)..

Ano! Líbí se mi, moc! Cítím z toho určitou rutinu a přesto je to zároveň tak nějak.. pěkné :-) .

Orionka: Moc ti děkuju!

Helfanderios: Trochu bolí. Ale fakt jen trochu. Někdy mám pocit, že to dokonce bolí víc, když nemilujem (jestli je to teda možný).. Děkuju!

jo_: Moc děkuju za krásný komentář (a naprosto přesné pochopení)!

Homér: ...jenom trošku ;-)

Tak jo, oficiálně jsem si oblíbila tvou tvorbu! :-) Je to hrozně lidský, blízký a plný spousty bolavejch myšlenek.. Děkuju!

Naprosto mě dostala, jakoby k ní snad existoval i namalovaný obraz! A ta nálada, když pomalu přichází zima, je neskutečně po-zádech-mrazící..

Ta je úplně skvělá! Ani nevím, co víc psát :-)

Zatraceně tíživá, ale nádherná.

Souhlasím s komentáři níže, hrozně krásná a hrozně bolavá (též si nejsem jista - můj smutek?)

Líbí se mi. A tak nějak k ní tíhnu. Už asi jen proto, že jsem na ten pocit, když jsme ještě nedávno s někým těch pět metrů od sebe také sedávali, ještě úplně nezapomněla..