Miro Sparkus: děkuji za názor a jen se zeptám...z jakého důvodu?

človiček: jarní úklid myšlenek v hlavě...negativní emoce pryč, aby mohly nastoupit ty příjemnější

jo, tak tohle je přesně něco pro mě. Super, skvělá! :)

líbí se mi :) pěkná myšlenka i melodie

A mě zase oslovila 65 :)

Gora: tak nevím, jestli normální... ale dost lidí to neumí ;)

Modřín: děkuji

človiček: děkuji, to mě těší.

Psavec: děkuji moc :)

Koala: Děkuji za pěkná slova.

Poetická, líbí se mi. I když souhlasím, že se hůře četla.. Ale rozumím, každý má to své. :)

Milá, líbí se mi. :)

Psavec: Jen chvilkový, jen dokud si sama neuvědomí svou vlastní hodnotu. (I když i to někdy trvá řadu let...)

Leslie: Ano, takové slova zabolí. Ale my jsme silné. Oklepeme se. Jen by bylo milejší, kdybychom vlastně neměly z čeho... :)

človiček: Ano, to souhlasím. Ale stejně si myslím, že budování sebeúcty, je v dnešním světě náročná disciplína... a pokud k nám promlouvá nejbližší člověk nevhodně a třeba i dlouhodobě (ať z prvu rodiče, poté spolužáci, pak partner/partnerka), je těžké, ať už se cítíme sebevíc silní, aby se nás to nedotklo a to i když od okolí takové věci vůbec nebereme vážně. Nebo se mýlím?
Zranění a vnitřní dítě se ozvat umí i ve chvílích, kdy máte pocit, že jste už zcela nad věcí. :)

Sasanka: asi úděl žen...bohužel se změny dějí pomalu. Někteří lidé mají stále pocit, že žijeme v minulosti a tak minulost rádi vytahují a opakují. A Homér na to mé svůj vlastní, vytříbený názor.. :)

Sasanka: Roli popelky jsem si užila až až, copak jako žena nechceš být víc, než jen to?

zaseja: Jen malá pauza, zítra se vracím k příběhu :)

ta se mi líbí.. :) souzním. Na podobné téma jsem tu taky vkládala kdysi báseň. "Kdysi, tak jako nyní"... toto téma je mi blízké

Líbí se mi. Pěkně si pohrává s myšlenkou.