přidáno 10.02.2023
hodnoceno 9
čteno 412(10)
posláno 0
až se mi na Zemi

přestane líbit

odletím ke hvězdám

to mohu slíbit



tiše se rozplynu

jak pára bílá

klidně tě opustím

Země má milá



v temnotě prostoru

prázdnota děsí

dolů či nahoru

má milá, kde jsi



bez vody, bez květů

bez hor a stromů

jednou se z výletu

zas vrátím domů
přidáno 11.02.2023 - 08:32
Gora: díky... :)
přidáno 10.02.2023 - 22:33
Máš pro rýmování a vázanost cit... to se pak píše:-)
přidáno 10.02.2023 - 17:06
Takový výlet by se mi líbil.
přidáno 10.02.2023 - 15:19
Sasanka: původně byla jen první sloka...tu návratovou jsem dopsal ráno ;)
přidáno 10.02.2023 - 14:35
Pěkná, já se toulám pořád ;)
přidáno 10.02.2023 - 12:58
Miňko: joo :)
přidáno 10.02.2023 - 11:30
Tam si rád lítám taky. Právě proto že tam nejsou žádný holky.

V kosmickém korábu,
se svojí slečnou,
létáme nocí až
za dráhu mléčnou.

Sami pod hvězdami,
v kosmickém tichu,
plujeme spolu na
planetu hříchu.

Tam slepý Pygar nám
křídla svá půjčí.
Pod křídly slečna mne
lásce pak učí.
přidáno 10.02.2023 - 08:58
Daisy Moore: děkuji ;)
přidáno 10.02.2023 - 07:36
ta se mi líbí.. :) souzním. Na podobné téma jsem tu taky vkládala kdysi báseň. "Kdysi, tak jako nyní"... toto téma je mi blízké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
až : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : staré časy
Předchozí dílo autora : palindromatikoza

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming