kmotrov: Děkuju ☺ já do té básně cpala ještě další věci, ale cítila jsem, že to ruší ten jemný začátek, tak jsem to nakonec smazala a doufala, že to básni neublíží. Vidíš, to by mě nenapadlo, zařadit to do této kategorie.

jo_: chápeš to správně, to šlehnutí a další věci byla moje část vnímání vztahu, on to má jinak, z jeho strany tam nic moc není, ale já ho potkala, protože jsem od něj potřebovala pro svou další cestu něco důležitého slyšet, on je v pohodě tak, jak je. Někdy je ale těžký tyhle věci v normální realitě přijmout.

jo_: jo přesně tak, děkuju..:)

človiček: Kde se nic neděje, nic nepochytíš, akorát ztrácíš čas ;)

Psavec: Děkuju :)

človiček: Děkuju. Souhlasím se vším, až na tu poslední větu. Osobně si myslím, že dokud ti nebude plně záležet na tobě osobně, nemůže jít z tebe to, co opravdu má. Někdy jednoduše jakýkoliv benefit pro ostatní nic nepřináší tobě. A to neznamená, že když si pojedeš pouze to svý, že to ostatním a světu nic nedá. Právě naopak. Myslím si, že to bude konečně to, co z tebe má jít nehledě na představy o tvém životě někoho dalšího.

slavek: dekuju ☺ co se da delat, kdyz jsem sama sebe az takhle ztratila...

jo_: Aktivita a posun jde totiž často v rozporu s tím, co je potřeba - přijmout a spočinout v sobě. Obrátit se do sebe totiž nevyžaduje žádnou aktivitu.

jo_: A děkuju, žes tu básničku pochopila..:)

jo_: Hmm to je fakt, očekávání jsem měla obrovský. To teda nevim, jestli v těhlech situacích někdy budu střízlivá..:D Zatím to na to fakt nevypadá. I když je to náročný, necítím se na srdci unavená. On je ale právě rozdíl mezi tím umět přijímat, co je, a být rezignovaná.

jo_: Děkuju :) no pořád se s tím mydlím :D já totiž pořád něco chci, jsem zvyklá svůj život někam směřovat, ale jsou situace, které mě očividně neopustí, dokud si to nepřehodím.. Že nic není prázdné, je zajímavá úvaha. Jen tam totiž najdeš, co nutně potřebuješ. Sebe. A co to konkrétně bude, tak to fakt jeden netuší. Je to ale nutný..

slavek: dekuju... je hezke, ze jsi se zastavil.

Danielovna: dekuju. Ono to tak ve skutecnosti opravdu je... je to jak slehnuti, jehoz elektrika me provazi dalsich par hodin, se kteryma se musim vyrovnat. A pak znova. Synchronicita nam funguje, a vlastne nevim, jestli z toho mam radost.

slavek: Dekuju ☺ musim rict, ze jsem sama prekvapena, jak to vyslo. Myslim si, ze je to napsane trochu sloziteji, ale mam dojem, ze tam nic nechybi. Ja driv hlavne psala pocitove a pak se to leckdy nedalo pochopit.

Leslie: :-*

jo_: Máš pravdu, musím říct, že když se nějaké tendence pojmenují, definuje nějaké schéma chování, tak je to, jak kdyby to nad tebou konečně ztratilo kontrolu, a tys to mohla rozpustit a posunout :)

jo_: Hmm "nic nedostanu" je prostě můj ne úplně vyřešený problém ve vztazích, začalo to samozřejmě doma s tátou. Byla jsem hrozně skřípnutá, že nic z jejich strany necítím a šílená tím, že nebudu pak ani nic cítit já. Takže se ještě občas objeví muž, který ve mně tyhle pocity vyvolá, a já, abych nemusela zažívat to, co mě doma drtilo, tak jsem vždycky radši vzala osud do svých rukou (mužská energie), abych dostala to něco, protože jsem si myslela, že když to nechám na nich, tak mi zas nic nedají (myšleno citově), a já budu znovu žensky zraněná. Prostě obrana, abych nemusela znovu do toho dlouholetýho pocitu. Ale jednou se tam člověkl musí vrátit, aby se to konečně uvolnilo a já mohla žít opravdový vztahy, a ne svoje traumata ;)

jo_: Děkuju :) já jsem si dneska uvědomila další díl skládačky. Když se mi někdo líbí, vždycky jsem začala být aktivní, vzala osud do svých rukou apod. Prostě jsem nevěřila, že dostanu to, co chci. Měla a mám zraněnou ženskou část sebe sama, takže u mužů, kteří mě zajímají, se před tou svou ženskou stránkou schovám do mé mužské, a ono to pak samozřejmě nefunguje. Tak jsem dneska zkusila vlést si do té své zraněné ženské a zůstat v ní i se strachem, že zase nic nedostanu. No a samozřejmě - na cestě domů si začal se mnou povídat jeden sympaťák, dostala jsem najíst a pozvánku na další akce. Takže asi tak, stojí to za to, i když se nám do té ženskosti nechce ;)

Zitra: Když to úplně osekáš - muž je dárcem života a žena příjemce. Samozřejmě každý má v sobě zastoupené obě energie (jin i jang), záleží jen na tom, jak je máš poskládané a jestli to tobě osobně přináší harmonii.

oslov radek: Děkuju :)