DDD: Chudák skříňka, dostala tenkrát asi co proto :)
Já si zase vzpomínám, že jsme na prázdninách u babičky se sestrou tajně chodili na hůru, kde jsme chodit nesměli protože tam byla stará podlaha plná steřelých prken, některé i chyběly. A na té hůře v rohu stála skříň a v ní byla spousta věcí, které nás samozřejmě lákali. A jednou z nich byla hrací skříňka na klíček s malou baletkou. Vždycky jsme si ji vytáhli, natočili a dívali se, jak tančí. Hrozně se mi líbil ten zvuk a potěšil jsi mě, že to zní autenticky, snad jsem se tomu aspoň malinko přiblížil.
Kde je té skříňce konec nemám tušení, protože chalupa kde prarodiče žili je už dávno přestavěná. Ale mám ji v sobě…
Děkuji moc za zastavení a krásná slova!

Yasmin: Děkuju za krásný komentář, nevím co říct… Mám radost, protože když báseň vyvolá nějaký pocit, dojem nebo třeba lehký úsměv, je to pro mne to nejvíc, co si jako autor mohu přát. A těší mě, že jsi u ní zanechala otisk...

Yanishka: Jsem rád, že se líbí...

timelady: Ty jsi také milá :) Díky moc.

vanovaso: To mě moc těší, děkuju za zastavení...

Tohle se mi líbí. Neumím přesně popsat proč, ale vyvolala ve mně zvláštní pocit. Napoprvé mi ten konec s cigaretou trošku narušil obrazy, které se mi při čtení začaly před očima rozvíjet, ale pak jsem si řekl, proč ne?

A byla by pro mě ještě silnější, kdyby tam ten poslední řádek nebyl.


Na nebi ani mráček
nevešly se

Večerní chlad zůstal nedotčen
jen tiše pozoroval jak kolem něj
padá sníh
a vyhýbá se mu

Uprostřed toho všeho cosi malého

zářilo


S takto otevřeným koncem by byla ještě silnější, čtenář by byl nucen hledat a zamýšlet se… I tak je ale tato miniatura pro mě hodně zajímavá a... zvláštně hezká. Jakkoliv divně to zní.

Zamila: Chápu... :) Díky moc za zastavení!

Zajímavý nápad... Lasak to ve svém komentáři myslím napsal hezky a souhlasím s ním. Je to vlastně několik básní v jednom balení, nejsi žádný troškař, což? :) Líbí se mi...

Znám jedny Pulčiny. Jsou tam skály a pod nimi potůček v borovém lese... a teď i ledopády. Jaro je tam krásné a podzim ještě krásnější. Ale nevím, možná píšeš úplně o jiných Pulčinách :) Každopádně píšeš hezky a myslím to nejen v souvislosti s touto básní...

Yasmin: Pod to se nemůžu nic jiného, než podepsat :)

Nikytu: Možná je to ale až nadlidský výkon, uchovat si víru v něco, čemu jsi věřila vlastně celý život… Ale souhlasím, člověk by měl věřit vždycky. Díky moc za zastavení...

Yasmin: Děkuji moc, Yasmin… Musím to ale uvést na pravou míru protože není tak úplně o mně. Čerpal jsem spíše z jednoho mnohaletého vztahu v mém okolí a z přemýšlení o něm najednou vznikla tato báseň. Je to vždycky smutné, když se dva lidé, kteří se dříve milovali, zplodili děti a prožili kus života po boku toho druhého, najednou nemohou ani vystát a nenávidí se. Ale i tohle život bohužel přináší. Přál bych si, aby mě to nepotkalo, abych si tu svou už bezmála patnáctiletou lásku dokázal vážit i za 30 let stejně, jako si jí vážím teď.
Ale to jsem se už nějak rozněžnil, tak budu raději končit :) Děkuji, že jsi četla a vcítila se...

Lasak: To určitě ne… Já komentuji málokdy, ale za svými komentáři si stojím a kdyby mě tvá báseň ničím nezaujala, nepodepsal bych se pod ni. Nemám moc rád takové to podlézání a mazání medu na pusu. Takže... líbí se mi! a basta :)

Ta je krásná… Přiznám se, že jsem chtěl o vzpomínkách také už nejednou psát, ale… zatím jsem k tomu nenašel odvahu a asi ještě dlouho nenajdu. Možná proto, že není vůbec jednoduché v básni něco tak křehkého zachytit. Tobě se to ale povedlo, je tam vše, co tam být má, vše, čím vzpomínky jsou.
Jsem rád, že jsem mohl číst a děkuji za krásný pocit, který jsem při čtení měl...

No jo, někdy prostě přijde v tu nejnevhodnější chvíli. Ale je vlastně někdy v životě nějaká vhodná?...
Jinak, báseň mi nepřijde vůbec špatná, je sice tak zvláštně rozháraná, ale možná právě proto se mi líbí. Takže anotaci jako bych nečetl :)

Yasmin: Děkuji moc. Za návštěvu, i povzbuzení. Cením si toho...

Děkuji Vám... jsem rád, že se líbí!

A já Ti přeji to samé. Ať za sklem Tvého sněžítka, sněží, co jen si budeš přát...

DDD: Pokud se vrátíš, tak budu jedině rád. Díky moc...

Umouněnka: Děkuju, vážím si toho.