Přečetl jsem si ji už včera a mám z ní i napodruhé rozpačitý pocit, promiň… První sloka je zvláštní, vůbec se nerýmuje. To by samo o sobě vlastně nevadilo, ale ve druhé části už máš schéma jasně dané. Působí to trošku, jakobys jednu část napsala dodatečně a v jiném rozpoložení. Nevím, jestli mi rozumíš, jak to myslím… Možná by daleko lépe vyzněla, kdyby to bylo v obou slokách sjednocené. Obsah se mi ale líbí, škoda té formy...

Lasak: Jéé, jak já bych takovou schopnost na škole bral :) No, ale v zásadě s Tebou souhlasím a vidím to dost podobně. Kavyly si už nicméně ale budu pamatovat...

Nepodceňuj se, není to vůbec špatné, spíše naopak. Jenom bych si opravil ty chybky, pokud to není umělecký záměr :)

Je v ní hodně zajímavých míst, ale ten konec je úžasný, krásně báseň zakončí... Povedla se.

Lasak: Takové věci nepřiznávej, kazí to dojem intelektuální bytosti :)

Slovo “kavyly” jsem dodnes také ještě neslyšel, i u mě má premiéru :)
Z básně mám zvláštní pocity. Není úplně špatná, obsahem je určitě zajímavá a cítím, co jsi chtěl říct, ale přijde mi, že by na mnoha místech potřebovala ještě vybrousit a ohladit. Pak bych se nebál ji zařadit do naučné poezie :)

Orionka: A já si Tvé zpětné vazby velmi cením, díky moc...

Orionka: Děkuji moc za zastavení, jsem rád, že jsi četla…
Přemýšlím nad tím spojením a musím se přiznat, že mně samotnému to zní přirozeně, podobně jako třeba "v bytě plném od Tvé vůně…". Což ale neznamená, že je to správně. Docela jsi mi tím nasadila brouka do hlavy...
Zní Ti stejně divně třeba "v botách černých od bláta" nebo "v pokoji prázdném po tichu" ? Ptám se spíše jen tak pro zajímavost. Je zvláštní, jak tato neobvyklá jazyková spojení každý vnímáme jinak.

Yasmin: Děkuju… dnes ještě na chvíli neumřelo. Už je jen takové slabounké, babí, ale o to krásnější...

Amelie M.: Tak tak, ale musí to pobolívat jen tak lehce :) Díky za milou návštěvu...

Jsem trochu zmatený z poslední věty a nejsem si jistý jestli tam není překlep, který by docela dost změnil strukturu slovosledu a jeho význam. Záleží na tom, jestli jsi chtěla napsat opravdu "starší, byť o pár seschlých květin" anebo "starší být o pár seschlých květin". Tak jsem trochu na vážkách :)

Mně naopak přijde, že tady jsi ze svého stylu malinko vybočil (ne nijak zásadně, ale přesto tam ta změna je patrná). Asi by chtěla ještě malinko učesat, ale i tak, jak je, se mi líbí...

Asi mám trochu radši Tvé méně syrové básně. Ale je to jen můj úhel pohledu :)

Yasmin: Děkuju... Za zastavení, i pár povzbudivých slov.

*A Tvá myšlenka se mi líbí.

Nevím, jestli jsem ji pochopil správně, ale vyvolala ve mně trochu úzkost. Nevadí mi, když se někdo drží při zemi, je realista a na nějaké létání v oblacích ho neužije, ale vadí mi, když druhým v rozletu, ve snění a vlastně v čemkoliv brání a má jen svou pravdu. Pěkně jsi to vystihl v této části:

"A budu stříhat peří ptákům
a lámat ruce těm
kdo šplhat chtějí po nebi"

Pro mě je to nejsilnější okamžik v celé básni…

Kdysi jsem někde četl, že dospělým se člověk stává až tehdy, když odpustí chyby svým rodičům a přijme je takové, jací jsou. Nevím už, kde to bylo a kdo to napsal, ale ta věta mi utkvěla v paměti. Myslím, že je v ní mnoho řečeno. Hned jsem si na ni po přečtení této miniaturky vzpomněl. Ale myšlenka této se mi líbí. Jsou chyby chybami?

Nikytu: Stýskání, když mi na čas odjede... :(

Letadlo: Děkuji... jsem rád, že jsi četla.

Hm… Moc hezký nápad a provedení, netušil jsem, že tady na něco takového narazím. Se zvukovou stopou to působí velmi uklidňujícím, relaxačním dojmem. A jen tak mimochodem… máš velmi příjemný hlas. Jsem rád, že jsem mohl číst a poslouchat.