Některá místa se mi fakt líbí :)
Však on přijde další příběh a bude mít lepší konec .)

Nádherné, mám slzy v očích. Spřízněné duše se najdou a poznají na první... pocit.
Horší je, když se musí rozejít. Byť jen na chvíli a vlastně jen naoko...

vanovaso: Díky, já už taky nebojím. Právě to jsem při psaní této básničky pochopila. Dá se psát úplně o všem, o každé věci, zkušenosti, čemkoli. A třeba i na víc způsobů, z různých pohledů. Prostě úchvatné :) Ten život je boží inspirátor :D

Tak to přeji, ať je to pobláznění na celý život .)

Tak takovému zážitku bych se ráda vyhnula :(
Fajnově popsané :)

Skvělé :)

Hezké, už pro to zamyšlení :)

Krásná, silná báseň.

Zajímavá, líbí se mi, připadá mi silně prožitá a vyjádřená.

Báseň se mi líbí, jen to místo o střílení koní jsem pořád nechápala. Nešlo mi to k Tobě. Že to byl sen, hodně vysvětluje. Vyložit si ho můžeš nejlíp nejspíš jen ty sama. Asi to ale vyjadřovalo tu tvou zraněnost a určité podvědomé dilema, jestli je lepší s takovým zraněním žít dál nebo to tak nějak vzdát...
P.S.: Manžel je myslivec a občas musí ke zraněnému "kusu", kterému musí dát "ránu z milosti". Častokrát jsem přemýšlela, jestli bych to dokázala udělat a žít s tím...

Tak to je opravdu nádherná, hluboká, silná báseň, skvěle vyjádřená.
Ono žít pro druhé, je krásné, ušlechtilé, ale... Naučila jsem se na sebe občas podívat jaksi zvenku, jako na ty lidi kolem, co potřebují vyslechnout, poradit. A začala jsem se k sobě taky tak chovat. Podívám se na sebe jako na někoho "cizího". Vypovídám se sama sobě, objektivně si třeba i poradím. Asi to zní hodně šíleně, ale tak nějak se mi to osvědčilo a funguje mi to. Lidi mám ráda, ale jakmile začnu cítit, že na mě chtějí hodit své problémy nebo se jen nechat politovat a vysát tím ze mě energii, odmítám (občas se nezadaří, samozřejmě :) Soucítím, promluvím s nimi, zkusím poradit, ale někdy tak jasně cítím, že oni ani vlastně nechtějí vidět řešení. Jsou spokojení se svou pózou "politováníhodných".
Prostě sama sobě za to stojím...

Zamila: Tak já Ti to teda věřím .)
Díky :)

krásná :) Nechme déšť odplavit naši bolest...

No jo, kdyby tak smýšlel každý... :)
Mám ráda taková zamyšlení ve verších. Jen by bylo fajn, vyvarovat se překlepů: s nimi, nezbývá, jsem. Přečíst si to po sobě, než to sem dáš .)
Jinak - líbí :)

Zamila: Dyť já to myslela jen ze srandy, ber to s nadhledem - stejně jako já .)
Jsem úplně klidnáááá uáááá :D

Zamila: Jó, tak ono se musí? A jak jsi na to přišla? :DD
Asi se přece jenom trochu učím a někam posouvám. Jen aby mi Múza jednou nedala vale :(
Hlas/třas - aby bylo aspoň co vytknout .)
Díky, jsem ráda, že se Ti líbí :)

Zamila: Já vím, psala jsem ji s takovou dívčí naivitou... Ale ta poslední sloka má snad věčný smysl, né? :D
Díky za koment :)

Vážně krásná, výstižná :)

shane: To mě těší, díky i Tobě :)

Orionka: Páni, díky, to mě moc těší :)