Krátký příběh

Byl pozér.
Spoutaný okovy společnosti,
skryt v ulitě svojí duše,
tvářil se jako netečný hejsek,
proplouval životem
nedotčen událostmi té doby.

Nevěřil,
že by něco mohlo být jinak.

Pak vstoupila!
Bylo to jako když padající hvězda rozzáří oblohu
a zase se ztratí,
jako by nikdy neexistovala.
Jenom jeho srdce ji zaznamenalo
a sevřelo uvnitř.
Jako jeho oči a ruce.
Její část v něm zůstala,
bláznivá,
ztřeštěná,
nezlomená,
nespoutaná,

rozsvítila jeho dny svojí vírou a nadějí.

A pak se ztratila.
Jako když kouzelná padající hvězda
zmizí za obzorem.
A zbyde jenom vzpomínka.
Pokřivená
dopadem své definitivní konečnosti.

Byla v tom svoboda,
když roztáhl ruce
a zřítil se vstříc asfaltovému údolí
tam dole.