![]() |
![]() ![]() |
komentáře uživatele :


Rozhodnutí pro lásku je vždy to správné. Však druhému je třeba nechat svobodu...


Docela hezká, zajímavá povídka. Moc se mi líbí ten napad/zkouška se zlatým semínkem. To občasné rýmování v textu na mě působí trochu zvláštně, ale vlastně se to k tomu stylu, jakým je povídka vyjádřená, hodí. Ponaučení i ta cesta k němu jsou moc hezky podané a propracované.
Ještě, prosím tě, oprav tyto věty:
Proslulý Adonis poprvé se toho večera opil, víno do hrdla lil. Když zábava skončila, podnapilý se potácel.
Ještě, prosím tě, oprav tyto věty:
Proslulý Adonis poprvé se toho večera opil, víno do hrdla lil. Když zábava skončila, podnapilý se potácel.


Krásná a hluboká, jako vždy. Řev hadů a ten závěr jsou za mě nejsilnější...


Neni to špatné.
Pozor na gramatiku.
Bláto a kaluže čvachtaly
Hlasy se přibližovaly
Taky občas čárky ve větách.
Pozor na gramatiku.
Bláto a kaluže čvachtaly
Hlasy se přibližovaly
Taky občas čárky ve větách.


Život není zbytečný, jen se člověk musí v něčem najít. Ma tu své jedinečné místo, každý... Souhlasím ovšem s tím, že smrt je osvobození. Od role ve fyzickém těle.


Mlčeti Zlato: Musela jsem si slova vyhledat na netu, ale aspoň jsem teď zase o něco chytřejší :-) Hned se to lépe přijímá, když to vyjádříš jako v hudbě...


Sasanka: To jo, občas je to ale spousta slepých uliček. Které ovšem ve finále taky hodně naučí.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Zdendulinka [16], Pjpajkis [16], Rigor Mortis [14], MACHAJDA [14], mannaz [12], Loreley [12], misháá [11], Daisy Moore [10], Putri [4], VykladacKaret [2], J.Rose [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)