líbí se mi ta ráznost a údernost, čiší z toho taková podivná síla a osobitost (přičemž teď mluvím také o tvé tvorbě jako celku), zároveň mě to rovněž děsí (což nemyslím negativně), protože realita za takovou poezií musí být všelijaká (...). každopádně oceňuji to, jak na mě z tvých děl působí i několik různorodých pocitů naráz, tak to má vypadat, budu se těšit na další tvorstvo.

Meluzina: nezavrhnu, určitě ne, vlastně mě těší, cos napsala, všeobecně, o to víc, že ani na ničem nejedu :) v podstatě ses celkově docela trefila, o čem to je, ačkoliv přesnější by bylo říci, že je to o vědomém a cíleném potlačení rozumu a následném nadšení nad touto skutečností. jinak díky, jsem rád, že tě to zaujalo.

což o to, báseň dobrá, jen jsem vždycky měl pocit, že milostná poezie by se neměla takhle házet do pléna, ztrácí to pak určitý díl tak nezbytné intimnosti, alespoň pro mě.

myslím, že se momentálně nezmůžu na víc, než na prosté konstatování, že se mi to líbí. a to podobně tématicky laděné básně příliš nemusím.

annaav: marinka: děkuji převelice Vám oběma

oslov radek: děkuji ti

Severak: to mne těší, děkuji

Christine Allegro: díky

smutek ve zlatém rouchu. též jsem se nechal nésti snem, tudíž jsem spokojený.

klidná, oddechová na jednu stranu, bohužel nesmyšlená na druhou... a kdyby jen oteplování, co teprve ty tisíce tun plastů v mořích a oceánech

casa.de.locos: to já na haiku nejsem odborník už vůbec, ačkoliv jsem něco přečetl, vím akorát, kolik to má míti slabik a tím veškeré mé znalosti končí. vypilovat by to chtělo určitě. děkuji za názor, dámo.

poll: Amelie M.: děkuji, dámy

všem děkuji

DDD: to mne těší, děkuji.

nádherné, líbí se mi, opravdu moc líbí, ta jednoduchost a lehkost podání, kromě těch horských strání, borovic a ptáků, v tom vidím i kousek Garyho Snydera. snad jediné, co mě vyrušilo z klidu bylo "rozezní symfonii rána" rozdělené do dvou řádků, i když se taková drobnost v celku poměrně lehce ztratí

DDD: ale ne, není. že se zrcadla mísí v stromů skel nemá víceméně smysl, jen jsem se takto, skrze určitou vnitřní kvalitu jazyka a jeho slov a pocitu z nich, snažil zachytit vnějšně-vnitřní kvalitu a pocit z něčeho jiného, na druhou stranu jsem nechtěl psát ,do jisté míry povrchně nazvaný, nonsens, neboť to něco má i mnoho jasných a prostých forem. jednou z nich je i hoření plamenem pohledů vlaštovic, kde jsem pouze změnil slovosled. snad jsem ti to tedy ozřejmil. jen se mi asi nepovedl splnit účel, dle té přešrotovanosti, o které píšeš, neboť báseň měla plynout jako líná řeka. snad se mi to tedy povede někdy v budoucnu.

Devils_PIMP: nevím, co je kvalitní poezie, přesto mnohokráte děkuji za kritiku

Nell: ach, děkuji

okouzlující drobnůstka

Orionka: holé stromy v obloze, pohled skrze bezlistnaté větve vzhůru