v jednom kuse pálí... se mi líbí...ale nevím, zda se pepř dá nahradit solí

pravda se v koutě zmateně choulí
Tento verš mi vyvolal zajímavou představu.

Zelené dopisy v korunách. Nevím, zda s tím souhlasím, ale je to pěkné pomyšlením v nepříliš optimistické básni, možná o to milejší.

Myslim, ze je to zimne mile.

Nehodlám číst tisíc komentářů psaných přede mnou. Ne, že by snad nemohly být inspirující či bych v nich nemohla najít podobný názor - kdo ví. Ale jednoduše se mi nechce. Takže začnu od podlahy:
otázkou je co je to pravda...A jaké je naše vnímání. Podle mne nejde nikdy zcela pravdu popřít, ať už napíšeme, že jsme mu daly kopačky nebo napíšeme, že nás odhodil jako použitou utěrku. Pravda stejně bude někde mezi tím. A o tom, jak psát...jde o to, zda toužíme napsat veledílo, přiblížit se velikánům a nebo jen...vyjádřit své myšlenky prostřednictvím ušlechtilejší formy jazyka. (Někdy ani to není zdárnou možností.)
Nemyslím, že by někdo měl rozhodovat, co je správná forma, pouze by každý měl přijmout názory na své dílo od širší společnosti. Nakonec...literatura má více hledisek, každé dílo má. V každém je kus skutečného života a těch nejvylhanějších postav. Je jen na nás, jak moc dobří čtenáři jsme a na co se dovedeme dívat. A nebo jaké skryté významy si dosadíme na místo, kde vlastně ani nejsou.
Nehodlám rozebírat co je správnou cestou, i když tuto úvahu chápu. Ale zároveň mi přijde zkreslující. Neboť kdo z nás skutečně dovede napsat situaci skutečně? Vždy jen z našeho vlastního pohledu, ať už u uvozovek napíšeme "to jsem řekla já" nebo "to řekla babička". A o předělávání...je přeci jen na volbě každého, za jakým cílem jde i píše. Má chuť se zlepšovat? Je egoistou? A nebo mu v životě jednoduše stačí ta míra vyjádření, ke které se už dostal?
Podle jakého klíče soudíme ostatní a sebe?
Asi se docela opakuji. A možná jen protože po mě tento server vyžaduje komentář. A je to také pouhou lží vystavěnou v prospěch mých budoucích postav?

Některé věci mi v tom nesedí, ale přesto to má něco velmi pěkného.

pak i ranní zimní vzduch
bude hořkosladký
to se mi líbí :)

Zajímavá hra slov. V něčem je to strhující. Asi, když jsem to rychle přelétla očima a četla a četla a ono to stále mělo grády. Není mi to blízké. Ale zajímavé ano.

Pěkná, poučná a i vtipná. :)

Mě se naopak rozdělení "ztrácím se" do dvou řádků líbí. Nabízí to trochu jinotaje při čtení, než člověk dočte druhý řádek a tím i význam. Je zvláštní. Ale moc se mi líbí. :)

Připomíná mi to jednu metaforu, kterou použil někdo mě blízký. Pěkné. :)

Rozesmálo mě a líbí se mi různé využití významů aj slov, to je dobrá myšlenka, ale jinak mi to zní šíleně. :O :D

Jak už napsala Zamila, skvělá atmosféra, v tuto chvíli vnímání je to na mě možná asi trochu sladké, ale "a ty na zdi roztančily zvěrokruh" nebo "ti slunce obarvilo záda do okru" se mi líbí, povznáší to celou báseň trošku dál, řekla bych. :)

Nevím co říct, mile přívětivé a krásné. :) Tak nějak do dne, kdy si člověk povzdechne, ale nakonec stejně jako ta Bída, hlavu zvednout musí. :)

Páni. Občas mi trochu drhnou slova jako "cejtit", protože je moc nepoužívám v běžném životě, ale patří k tomu a budu opakovat druhé, když řeknu: skvělé. Má to v sobě sílu toho, jak někdo žije.

Výstižné, tak reálné a něžné v tak krátkém úseku. :)
PS: Já už jednou ve vaně usnula a poslední okoupání to nebylo. Ale na všecko opatrně. :D

Zajímavé. Ustupuji svým snům. Hmm. Líbí se mi to, i když nebudu rozebírat proč. Přiznávám se, nemusím moc opakování slov za sebou, ale konec se mi vrývá do hlavy. I krysař je role. Tak jo.