Hezky obhajeno. A hezka basen.

puero: dekuji :) nepripadej si jako voyeur, ono samo publikovani milostne (heh) poezie je primou vyzvou k voyeurismu. (Ale mozna jsem te spatne pochopila a je to o neuprimnosti. Ktera tam sice je, ale jen malinko.)
Taky jsem mela problem psat (cesky) - ono to prejde, ale trva to dlouho a cloveku/basnikovi behem toho prechodu neni dvakrat mile. Ma rada je - cmarej na uctenky a kraje sesitu.

Amadeo´´: diky ti za komentar. Lide me celkove moc nekomentuji. Rada bych si myslela, ze to znamena 'neni co dodat' ale asi proste nepisu tak aby se to libilo. Krom tehle basne - je napsana aby se libila K, ale prinutit se k uplne poddajnosti strukture a klise jsem nemohla. :)

Malou smrtí, docela malinkou.

Zamila: Yana: Severak: mannaz: Mamka: korálek: Dekuji vsem za chvalu i kritiku. Zastesklo se mi po rodne hroude a materske reci a chtela jsem si pohrat se slovicky - no a skoncilo to ponekud mene bukolicke a depresivnejsi nez jsem cekala.

Zamila: Timothy A. Postovit: Špunt: Sucháč: Orionka: NoWiš: Amadeo´´: Lenča: kekebreke: Děkuju :) Jsem ráda, že tahle hříčka (u které jsem pyšná na množství odkazů, které se mi do ní podařilo nacpat) neztratila.

Ten čaj miluju a jsem ráda, žes mu taky přišel na chuť. Po dlouhé stagnaci vítej zpět. (Možná bych v sedmém řádku vynechala to "mi" a možná je to jen ten hnidopich ve mně.)

Připomíná mi Li Pa (od kterého jsem toho moc nečetla) a Busona (od kterého jsem četla snad všechno. Jak říká Zamila, úžasně multikulturní.

Evokuje mi vrby u řeky, máčející své dlouhé haluze ve skleněné hladině. Asi to nebylo zamýšleno, přesto děkuji.

Napřed jsem přemýšlela, jestli to mají být rýmy nebo ne. Asi jo. (Nelíbí se mi.) Pointa hezká, i když melodicky mi nesedí a když jsem si to četla nahlas, zasekla jsem se mimo jiné i na tom konci, který má potenciál být úderný a pro který bych ti odpustila i ten úvod na vozíčku. Škoda. Piš dál.

Zamila: Děkuji. Uvažovala jsem nad tím, jestli je použít nebo ne, protože k pravidelné struktuře a rýmům mám poslední dobou negativní vztah, připomínají mi korzet, do kterého báseň svazuješ. Nakonec jsem se rozhodla přemýšlet o těchto náhodných spíše jako o hrudním koši a nechala je tam.
Co myslíš tím "ultranadnesený"? Protože já bych právě tak popsala tvá díla. (Nemyslím to zle, ale zjevně je mezi námi komunikační šum.)

Orionka: Děkuji. Na zkoušky se učím avantgardní literaturu a rozmanitost děl, jejich hravost a nápaditost mě motivují ke zkoušení nových věcí. Zatím nejtěžší je asi kubismus, pořád jsem ho nerozlouskla. (V příštích týdnech očekávej kubistickou báseň, která - snad - nebude další aluzí na Jeana Cocteaua.)

DDD: Děkuji, tvé pochvaly si neskutečně cením, protože obdivuju lehkost, s jakou několika slovy vyjádříš něco, na co by mi nestačila sedmistránková epika.
Snažím se psát jak mi pusa narostla, ale bohužel mám odmala zálibu v hádankách a hře, která se jmenuje "myslící slovní fotbal" - spočívá v tom, že protihráč musí slovo, které opíšeš jinak, napřed uhodnout, než může navázat svým. Takové malé opisy nevědomky používám i ve svých básních, bohužel často odkazují na čistě osobní dojmy nebo některé z mých opravdu specifických zálib či obskurních knih v mé knihovničce (jako třeba The Secret History nebo Krabí zjevení), takže můžou působit nesmyslně.

Severak: O psaní haiku tady u nás neví nikdo nic, včetně mě, samozřejmě (ačkoli intenzivně pracuju na tom, aby to mé nic bylo menší než to obecné nic.) Vyjímku tvoří Antonín Líman.

Singularis mi v ženském rodě trochu připomíná Auri (ačkoli se řídí logikou a nikoli intuicí, má podobný citlivý přístup k věcem). Celé dílo se mi četlo překvapivě dobře a rozhodně je jako částečná vlastní charakteristika/náhled do autorova myšlení moc pěkné.

V nepravidelných intervalech jsem se smála, uchichtávala, tlemila, či trpěla jinými somatickými příznaky náhlého veselí způsobeného tvým způsobem vyjadřování. Celek působí lehce sarkasticky, ale ne posměšně, což mě těší, protože předloha je skvělá a posměch si rozhodně nezaslouží. Nevím ale, jestli to někdo, kdo originální knihu nečetl, může plně ocenit. (Takže, případný čtenáři, běž si přečíst Hudbu ticha!)

Boží, i když jabloně už odkvetly.

Nádherná. Znám ten pocit, i když ne to město.

ŽblaBuňka: NoWiš: Děkuji :) Je taková hodně rozvolněná.

Homér: Nemyslím příběhem (to je pohádka, to máš asi pravdu), ale slovy. Nevím proč.