Miro Sparkus: Mám, Miro, velmi podobné postřehy. Díky za koment.

taron: Taron, ty články nejsou o snaze o pochopení toho či onoho psance. Chápat mohu (a chápu) leckoho. Jako nováček jsem popisoval stav tohoto webu s tím, co by podle mě měli a neměli Psanci dělat, aby to celé mělo smysl pro všechny. Jednotlivými aspekty jsem se pak v těch článcích zabýval. Určitě to není to, aby každý dělal jenom to, co sám chce a je mu příjemné. Tak to nefunguje v žádné komunitě (ani ve státě, ani v rodině, ani ve svazu zahrádkářů).
Virtuální komunita (se kterou prakticky nemám zkušenosti) funguje jinak, než komunity reální (ze kterými mám naopak zkušeností hodně). Měl jsem určitou snahu přibližovat toto virtuální prostředí tomu reálnému, protože se děje opak, virtuální se stává ještě virtuálnějším. Ale to nemůže jeden nebo několik málo lidí. K tomu je nutné, aby určitá dohodnutá pravidla dodržovala většina. Většina se k tomu pozitivně vyjádřila, ale nejsem si jist, jestli to také většina dělá.

..tady někdo nedávno prohlašoval, že moc nepoužívá metafory, dovolil bych si oponovat :). Tato báseň mi dává zapravdu. Jsou tu a jsou povedené.

taron: Myslím, taron, že si trochu nerozumíme. To přece vůbec není o ambicích a o nějaké anketě, kdo tu z je z jakého důvodu.
Když se se holky schází na aerobiku nebo kluci na fotbale, není normální, že si říkají, co komu jde a nejde a co a hlavně jak zlepšit? To přece vůbec nemusí narušit jejich vztahy, naopak dává to té činnost další smysl. A to jestli se z nich někdo vydá na dráhu profesionálního aerobiku nebo fotbalu, to je jejich cesta. Navíc nic jako profesionální a amatérský básník neexistuje. "Profesinální" je ten, který si vlastním nákladem ze svých uspořených peněz své dílo vydá nebo si na to najde sponzora. To může udělat kdokoli ze zde publikujících.
Chápu (a myslím, že je to moc smutné), že pro řadu lidí je toto virtuální prostředí způsobem (třeba i jediným uspokojivým) kontaktu s jinými lidmi a se světem. Pokud ten pocit o někom získám snažím se být velmi opatrný, ale mohu se v takových úsudcích hodně mýlit. Někdy mám pochybnosti třeba u arogantních reakcí na můj komentář. S odstupem si říkám, že jeho autor je třeba třeba osamocený, nešťastný, nemocný...jeho básně ho drží nad vodou a já mu tady počítám slabiky...
Pak se oklepu a řeknu si, že takto na věc nahlížet nelze. To by to celé pro mě ztrácelo smysl.

taron: I pro mě je zajímavé číst svoje více jak rok staré úvahy. Ač jsem nezměnil nikterak názor, leccos bych v té první i druhé úvaze napsal jinak, ale reagoval jsem reálném čase tak, jak jsem to cítil.
Z tvých komentářů mám pocit, který mám z mnoha jiných a je dost možná pro tuto komunitu typický.
To problematické slovo zní hned v první větě tvého komentáře: Kritizovat.
Tady se nemá kritizovat, ale psát komentář, tedy psát kritiku. Pozitivní , neutrální, s připomínkami na objektivní záležitosti nebo zcela subjektivní, jak kdo chce.
Myslím, že kvůli tomu tady všichni publikují, bez ohledu na to jaké mají ambice.
Kritika je zde služba čtenáře autorovi (a hned za moment se to může otočit). Měla by být upřímná a v objektivních věcech přesná. To je asi všechno.
Všichni stojíme o komentáře, ale někteří jenom o pozitivní a to je kámen úrazu. Řeší se to různě, někdo píše jen kladné komentáře, někdo (třeba já) autora, který i na vlídnou kritiku reaguje popuzeně, přestane komentovat. Pokud někdo komentář nepřijme, je zbytečné mu je psát.
Upřímně to ale nechápu. Ve všech reálných komunitách je normální vhodným způsobem hodnotit a komentovat. V práci, ve škole, ve sportu i v zájmových sdruženích. Proč ne ve virtuálním prostředí?
Myslím, že každý může komentovat a v poezii je v podstatě každý komentář subjektivní. Jen někdy někdo ho podpoří objektivními skutečnostmi, ale to jenom jako podporu svého subjektivního pocitu. Psát poctivé komentáře je podle mě věcí osobního rozhodnutí, ne nějaké erudice. Konečně já nemám žádnou jinou "odbornost", než kdokoli jiný. Čtu, píšu a občas si něco přečtu o tom, co píšu, a co čtu ( asi tak, jako si kdekterý řidič auta něco přečte o motoru nebo převodovce).

Kdybych to měl shrnout napsal bych to, co zaznělo různě ve všech těch úvahách: Málo se zde komentuje a často se zde špatně komentuje. Snažím se už rok a půl to dělat tak , jak si sám myslím že je to správné, více s tím dělat neumím. Výsledek je občas skvělý, občas frustrující. Jsou zde lidé na základě jejich názoru přepisuji, upravuji a zamýšlím se (oni činí totéž), jsou zde i tací, které už nekomentuji ani nečtu (oni činí totéž). To není žádná katastrofa. Je zde minimálně sto čtyřicet aktivních psanců. Kdyby každý napsal deset komentářů na jedno vložené dílo....
Děkuji za komentář, taron.:)

Orionka: Jsem zvědavý (možná zůstane až na výjimky:) u té zvědavosti) na reakce na tuto baladu. Přečetl jsem v nedávné době mnoho balad (hlavně jiných než F. Villona, která zním již od puberty), což je ve skutečnosti asi hlavní efekt tohoto projektu, a psal jsem ji pod velmi různorodými vlivy. Balady jsem už kdysi psal, ale byly buď vysloveně villonovské nebo úplně "nevillonovské"...Teď z mého pohledu takový hybrid.
Jsem rád, že se ti líbí. Děkuji za komentář.

Myslím, že je to ukázka toho, jak sonet (tedy báseň mající určitou formální strukturu sonetu) působit zcela nenásilně. Kdybych si těchto věcí nevšímal (a nebylo to v anotaci), tak by mě to ani nenapadlo, což je dobře.
Jelikož báseň nemá nějakou standardní rytmiku, je pro mě zbytečné se rytmikou zabývat jinak, než že se mi hezky čte a snoubí se v ní harmonie s nespoutaností a volností, což odpovídá obsahu. Moc hezké.

S odstupem jsem se vrátil k "(Roz)bité" a shledal jsem, že jsem se v komentáři unáhlil. Najednou mi vše bylo jasnější.
Možná se mi to stane i v tomto případě. Textu nerozumím, nevím, jsou li to metafory, nebo je to odkaz na něco skutečného. Formu nechci hodnotit, není to moje krevní skupina, a to jistě ne proto, že ta báseň není rýmovaná. Zkusím to ještě jednou po čase. :)

koiška: Rádo se stalo, jsem rád, že se ti líbí.:)

taron: To já vůbec nezpochybňuji. Nicméně názory lze vyjadřovat o záležitostech, které jsou k diskusi, ne o věcech, které jsou dané. Ten článek prostě nikomu neradí jak má psát a číst poezii, pouze objasňuje fakta. Ohradil jsem se pouze proti zcela zkreslené informaci, že snad čeští básníci netvořili se znalostí literární teorie. Což prokazatelně není pravda.

shane: Myslím, že žádná striktní norma není. Shakespeare psal většinou tak, jak jsem již uvedl, ale české překlady žádné pevné počty slabik už nemají. Forma by patrně zlikvidovala obsah. Myslím, že platí to, co u básní obecně, mělo by to rytmicky působit bez ohledu na počet slabik. Tím se zpátky vracím ke vhodnosti delšího verše. U krátkého verše může být slabiková shoda pro rytmus básně docela zásadní, u dlouhého nemusí být +/- dvě slabiky vůbec k poznání.

shane: Psal jsem, Shane, že v originále (Shakespeare a jiní) byly psány v pětistopém verši jambického typu - blankversu, tento verš není úplně pro češtinu přirozený, ale obecně (podle mého názoru) je ve sheakesperovském sonetu vhodný delší verš( cca 10 slabik a více) s césurou( verš má často podobu souvětí)
Tento sonet je celý takto (víceslabičně) napsán. Forma zápisu bez mezer mezi slokami je tradiční shakespearovská a tak se i často jeho sonety překládají (např. M. Macek). Zvolil jsem i shakespearovskou voltu do posledního dvouverší.
Díky za komentář.

taron: Máš podle mého názoru naprostou pravdu a myslím, že jsem nenapsal nic v rozporu s tím ani v komentářích , ani v úvaze samotné. Pro čtení básní není potřeba nic z versologie znát, pro psaní básní také ne, byť to není na škodu a pro kritiku ano, pokud se ta kritika týká technických záležitostí básně . Ak tomu byl určen tento článek. Juliánovi odpovídal na proklamování zjevných objektivních hlouposti (ne na názor), které mají navíc spíše osobní charakter . Poezie byla od svých počátků až do dvacátého století (u některých autorů doposud) svázána striktními formálními pravidly, což není názor, ale realita.
Děkuji ti za komentář.

taron: Děkuji ta komentář, taron:)

korálek: Děkuji, je to taková románová procházka :)

de Sarth: Děkuji za stručný, přesto pozitivní komentář:)

Mamka: musím říci, že mě se to vyslovuje dobře, ale to je jistě subjektivní.
"Kočkou" je myšlena nymfa Kalipsó, kterou je Odysseus vězněn a u níž se celý děj odehrává.
Různých narážek je tam několik, k jejich úplnému pochopení je, bohužel, nutné Odysseu znát.
Kdyby sis chtěla Odysseu oživit, doporučuji Johnsonův román Břehy a příboj. Klasický text se čte poměrně těžko a na to oživení těch školních znalostí to úplně stačí a je to i moc hezké čtení. :)
Děkuji za komentář.

Tohle mi přijde hodně zdařilé, formou i obsahem

Orionka: Ještě jsem zapomněl, Odysseus je vskutku moje oblíbené téma a to nejen v klasické podobě. Pominu-li Joyce, tak inspirací mi byl Johnsonův román Břehy a příboj.

Na můj vkus možná trochu prvoplánové, ale a jasné smysluplné. Místy mi to přijde i trochu arytmické díky nestejně přízvučným slovům v k sobě se rýmujících verších