Tom Cortés: ...ještě jsem zapomněl: metrum básně se vždy vztahuje k verši. Podle toho pak je nebo není celá báseň v nějaké formě.

Tom Cortés: Je to volný verš. Bezrozměrný verš se od volného liší tím, že každý jeden bezrozměrný verš je syntaktickým celkem (každý verš je vlastně větou), což u tvé básně v některých verších není. Je také docela vžitá představa, že volný verš není rýmovaný. Skutečnost je , že může býtrýmovaný i nerýmovaný. Podstata je v tom, že nemá nějaké zaběhlé, pravidelné metrum (jamb, daktyl, trochej apod.)

Hezké, jen bych, přestože jsem rád naložený celý den ve vodě, zůstal raději "na souši" -- Bohouši, tedy, promiň, Amelie.:)

nemyslím si, že má celá báseň formu bezrozměrného verše, ale to nic nemění na tom, že se přijde zdařilá.

Amelie M.: Je to pro mě moc příjemné, ať je to tak či tak. Děkuji.

Amelie M.: Děkuji, kdyby to byla taktika( chvíli nic neuveřejňovat), tak by to byla taktika dobrá, aby se "čtenáři" vraceli ke starším věcem. Budu muset v tomto směru také zapracovat. Díky.

Amadeo´´: Děkuji, jsem rád že se ti líbí. Souhlasím i s tím, co jsi psal o komentářích. Vnímám to u druhých i u sebe. Je to prostě (a to asi v jakékoli tvorbě) dost iracionální element.

Určitě nejsem autor, který používá poezii k nějakému "vypsaní se z problémů" nebo k "niterné zpovědi". Jistě ji ovlivnily nějaké nekonformní milostné vzpomínky, ale v rozpoložení jsem ji, myslím, psal docela pohodovém. Když je mi blbě, píšu veselé básničky pro děti. :)

poll: Díky

Moc se mi tato tvoje báseň líbí. Je minimalistická, přesto obsažná a metaforická. Fakt pěkné.

...a teď si představ, jak nudný musí mít život lidé, kterým vše vychází...:)

elisza: Děkuji ty Eliszo! :)

Asi bych jen opakoval většinu vyřčených pochval. Krásná ve své jednoduchosti a prostotě. "Ukolébavce mnoho metafor a složitých výrazů jistě nesluší.

Hezké technicky i obsahově. Oceňuji vyváženost té intimní lyriky, která nesklouzává do klišé a všude se opakujících samozřejmostí. Mnohým autorům je tento cit zapovězen.

Jak už se vyjadřovala Zamila, je dobré, když se zvolí nějaký rytmický vzorec, dotáhnout ho dokonce. Není to jen počet slabik v rýmovaných verších (mnohdy to ani tak být nemusí), ale přízvuk a s tím související délka slov uvnitř verše. Dá se to demonstrovat na 2.verši 2. sloky, který není úplně rytmický. Jenom zkusmo použij: "proč já vlastně věřím v duši?". Pokud ti to zní lépe, snadno vyvodíš tu zákonitost, pokud ne, tak to neřeš.:)

Myslím, že začínáš psát zajímavou a docela "dospělou" poezii, ale připadá mi, že jí chybí ten "sitzfleisch", tedy dotvoření a vlastní korektura. Na druhou stranu jsem měl v tvém věku také pocit, že poezie je to, co z člověka spontánně vypadne a jakýkoli další zásah je "zločin":)

Láska je vskutku tvrdá a velmi návyková droga. Skutečnost, že je povolená, neznamená, že není nebezpečná. Právě naopak. :)

Kdybych se vyjadřoval k této úvaze jako příspěvku šestnáctiletého autora, byl bych asi málo kritický. U zkušeného autora bych předpokládal lepší formu. Principiálně tomu rozumím, ale je to taková trochu změť názorů a pocitů. Úvaha by měla přeci jenom odněkud někam vést svého čtenáře. V tomto případě, jak název naznačuje, by měla být o rasismu a náhledu na něj z hlediska víry a náboženství.

Orionka: To snad ani ne, že bych měl takové nároky na rým, ale tento je jiný než ty ostatní, což mě trochu ruší.. Jinak si myslím, že není problém báseň stvořit s takových polorýmů, pak tam ovšem může působit rušivě rým plný.

Orionka: Po tom, co jsi to napsala, je to už jasné a logické. Asi mě zmátla ta "samomluva", jako by umírající mluvil se svou již mrtvou matkou.

Abych pravdu řekl, úplně to nechápu. Nejdříve jsem si myslel, že je to taková mystifikace, že to vypráví dítě před porodem, ale po opětném přečtení jsem to zavrhl a teď nevím, jestli to říká umírající nebo někdo u umírajícího...nějak se v to nemohu vyznat

Orionka: Dobrý, je bych poslední dva verše zrýmoval, třeba (ber to s velkou rezervou:)) takové klišé:

až tohle přijde, smrti nebudu se bát
když budeš mě mít pořád stejně rád?