Úvaha o rasismu

V dnešní době je složité pochopit, proč se dějí jevy, které některé z nás děsí, jiní si jich ani nevšimnou - jsou lhostejní, jiní zase proti nim bojují a úplně jíní, snad ani nechci říci lidé, jsou přímými účastníky, ba původci. Co je však příčinou té ohromující nenávisti, bezbřehého násilí v nejčistší formě? Ve jménu víry? A ono vlastně není ani důležité o jakou víru, ideologii, touhu či cokoli jiného se jedná. Proč jsou jedni schopni uříznout hlavu druhým? Je to v rase? Pokud bych přijal tento předpoklad, asi bych byl rasistou. Já si ale nemyslím, že jeden národ je agresivnější, než jiný národ. Mohla by to být víra? Ve jménu kříže se přeci vraždilo celá staletí a to i přesto, že Kristus zemřel na kříži pro lásku k bližnímu, pro spravedlnost. Záměrně nezmiňuji islám, protože neznám Korán a nechci vést svou úvahu o něčem, čemu ne zcela rozumím.

Zamýšlím se nad prostým životem. Proč tady vlastně jsme? Kam směřujeme a proč.

Zkusme na chvíli uvěřit tomu, že tady nejsme poprvé, že žijeme celou řadu životů a každý následující život nás má něčemu novému naučit, pozvednout nás, zdokonalit nebo také odčinit viny. Pokud tomu uvěříme, pak tato víra přináší dvě hypotézy. Tou první je pravděpodobnost, že jsme se v minulých životech mohli dopustit něčeho velmi zlého a v tomto životě za to pykáme - máme to napravit. Protože však nemáme informaci o tom, co jsme provedli, může nám příkoří prožité v tomto životě - trest za činy spáchané v minulých životech připadat jako nespravedlnost.

Tou druhou hypotézou pak je předpoklad, že s počtem životů se stáváme lepšími. S každým dalším životem bychom měli být na duchovně, eticky i mravně vyšší úrovni. Máme výčitky svědomí i z malých selhání. Někoho zabít jen tak je nepředstavitelné. Z toho logicky vyplývá, že jsme lepší "rasou"? Slovo rasa možná není úplně na místě, jiné výstižnější slovo mě však nenapadá.

Důsledkem první hypotézy je fakt, že budeme pokládat vyšší moc, boha, univerzum za nespravedlivé a jedině skutečná víra nám dovolí dále se rozvíjet vzdor všem "nespravedlnostem", které nás potkaly. Uvěřit, že existuje jakýsi vyšší princip, který nejsme schopni exaktně prokázat je pro mnohé nepřekonatelný problém. A není divu. V dnešní vědecky zaměřené informační společnosti jsme manipulováni a vnímáme realitu skoro výlučně skrze hmotu. Pakliže budeme k problému přistupovat přísně vědecky, vyloučíme hypotézu o více životech a budeme nadále předpokládat, že žijeme jen tady a teď, pak se na obzoru vědomí u mnoha lidí objeví pocit naprostého neuspokojení z vlastního života. Objeví se i přesto, že jsme syti, bohatí. PROČ?

Uvěříme-li, že jsme tady už mnohokrát byli a jsme dál, vyspělejší, lepší než ti, co nerespektují základní právo na život, pak máme co do činění s někým na nižším stupni vývoje, který nás ohrožuje. Máme právo se nad ně povyšovat a vnucovat jim silou náš způsob žití? Na druhé straně máme právo se bránit, jsme-li jimi napadeni? Nebo se staneme obětí paradoxu - totiž, že se nemůžeme bránit, protože nejsme schopni dostatečné míry násilí potřebného k odvrácení hrozby. Budeme-li se bránit tomu nejhrubšímu násilí, pak se pravděpodobně nevyhneme zabíjení. Nebo je to zkouška, zda obstojíme? Nezabiješ - tak to stojí v desateru. A jsme znovu na začátku.