Orionka: Bala by to taková taškařice, kdyby to nebyla pravda. Musím říct, že mi to rytmicky sedí...

Orionka: Děkuji, napsal jsem pro své děti, když byly malé, celou sbírku Kosích písní. Líbili se dětem, a ne jenom mým, a ne jenom dětem. Poprvé a naposled jsem něco odnesl do nakladatelství. Vyhnali mě skoro sprostě...

Orionka: Děkuji.

Orionka: Děkuji, ty obrazy jsou pravdivé, sléz i holubi tam mají své místo, ale velmi osobní a tím technicky nesrozumitelný komukoli, což je svým způsobem chyba. Sám kritizuji přístup: domyslete si , co tím asi tak básník chtěl vyjádřit, hádat můžete stokrát...

Orionka: Máš pravdu, kdo by hledal v této básni pointu, bude hledat marně, je to jen črta ovlivněná tím krásným obrazem

DDD: Díky, trochu jsem váhal s jejím uveřejněním, ke kýčovitým klišé nemá asi daleko, ale mám k ní nějaký citový vztah:-)

Ani po přečtení předchozích komentářů za mě nic empatického nevypadne:-)
Trochu banální rýmy, trochu klišé obraty, rytmus pokulhává.
Řekl bych, obsah válcuje formu.
(Osobně mívám často opačný problém, ve snaze vyladit formu, zlikviduji obsah. To je asi horší.)

Mám slabost pro rýmy táhnoucí se celou básní, repetice a obměny, to vše se tu hezky prolíná. Obsahem je to taková holčičí báseň, i když, jestli to dobře chápu, píšeš to jakoby za svůj imaginární (nebo skutečný) mužský protějšek. Jelikož má pro mě básnička opět takový písňový charakter, vnímám možná přecitlivěle aritmická místa.

Tahle básnička je v podobném duchu jako "blásním" Ani rýmově, ani rytmicky se jí sice nevyrovná, ale její síla je v obsahu. V takové nějaké živočišné bezprostřednosti. To musí na každého čtenáře, který není ze šutru, zapůsobit...

Marně si lámu hlavu, proč jsem to nekomentoval, když se mi to tak líbí. "Blásním", bych si nechal, být tebou, patentovat.
Celá básnička je svěží, má nadsázku a zdravou ironii. A RYTMUS. Opravdu moc pěkná.

Mám rád protiklady, ale tady mě trochu mate takové kolísání mezi ironickým popěvkem a zpovědí. První dvě sloky se tváří vážněji a u dalších se mi, mimo jiné i ten AA verš hodí víc pro ten popěvek. Poslední verš celé básně mi přijde jaksi navíc.
(A když už tam musí být , zakomponoval bych ho, náramně by se hodil krásný rým andělé - prdele. To já jen tak, na odlehčení :-))

Myslím, že jsi napsal moc dobrou báseň. Malinko mi jenom uniká pointa a občas jinak plynulou rytmiku rozhodí nějaká ne úplně zdařilý obrat( např. konec 3. sloky.), ale to jsou drobnosti. Fakt, dobrý.

...ten "jez" je zrovna to zmiňované klišé, ale nějak jsem si nemohl pomoci. Když je daleko (a on je daleko) tak nějak divně hučí, šumí spíš listí na stromech, máš recht.

Náčelníku, už možná začínám tušit, proč tě já(a možná i jiní) tak málo komentuji.
Já totiž, jako v té odpovědi, nevím, jestli je to nadsázka, nebo jestli je to vážně. Ono se to tak prolíná a člověk znejistí. V té humorně- ironické básni, když použiješ klišé, tak ho vlastně zesměšníš, když použiješ totéž klišé ve vážně míněné básní, zesměšníš sebe.
Já o tom budu přemýšlet...

slnečnica: to mě těší:-)

Náčelník Holá Ruka: Nevím, náčelníku, jestli to myslíš vážně nebo ironicky. Nechci se tady pasovat na nějakého rozhodčího vkusu, fakt ne. Tvé básně jsem nekomentoval, protože jim moc nerozumím. Pokud jsi to myslel vážně, měl bych to zkusit, abych sám dělal to, k čemu vyzývám.

mannaz: ...svět se mění nenápadně...., když každý něco malinkého změní, může se nakonec i něco stát.:-) Díky.

Heuréka! Li Po neumřel, jen se převtělil (jen nechápu, proč si proboha říká DDD:-)).

Hunter: Přijal jsem tu nabídku (hodnotil jsem jen básně) a po přečtení tvých básní jsem toho trochu zalitoval. Mohl jsem si vybrat, buď být hodný nebo upřímný. Vzhledem k tomu, za jakých okolností se to stalo, jsem neměl na výběr. Myslím, že až na pár nadějných okamžiků to nejsou zdařilé básně a komentář psanců přesně odpovídá tomu, o čem jsem psal. Tedy, buď žádný komentář nebo pochvala, ale většinou té emoce, nikoli básně jako uměleckého díla, a to od tvých vrstevníků, kteří se snadno ztotožní s podstatou té emoce.
Jak to shrnout? Huntere, piš sci-fi a líbí-li se ti poezie, hodně ji čti, různou, z různé doby,různé autory, různé styly, to je, myslím, cesta k tomu, začít znova a lépe. To všechno, co jsem napsal, je samozřejmě pouze můj osobní názor, nicméně, je to názor někoho, kdo intenzivně čte a miluje poezii 35 let a to od starověké po ultramoderní. I tak, jenom názor. Můžeš ho přijmou, stejně jako zcela ignorovat, je to pouze na tvém svobodném rozhodnutí.

Lovče, první báseň, která se nevzpírá tomu označení. Dobré až na verše " ...ne tvé tělo/...ne, že by se mi nechtělo. Já tomu sice rozumím, ale básnicky to je děs.