Napsala´s moc hezkou báseň. Plnou imaginací a neotřelých rýmů a obratů. Vážně dobrá...

Nechci opakovat sebe sama ani předešlé komentující, ale je to tak: číst dobré autory, zkoušet to, ladit , psát a psát...a bude to skvělé...

Velmi působivý obsah, jen nevidím rozdíl v tom, kdyby to celé bylo napsáno v řádku jako prostý text - krátká úvaha, aforismus...

Taková hezká plíhalovština, jen kapička pointy, kdyby byla...:-)

PrimaDen: Děkuji za zastavení se a komentář. Moc bych o tom ale nepřemýšlel, ta básnička nemá pointu, je to jen taková vzpomínková imaginace :-)

Orionka: Je to taková imaginace, zařekl jsem se, že podobné básně nebudu zveřejňovat a je to tady zase...:-)

Nejdříve bych se rád, jak je mým asi protivným zvykem, pozastavil nad formální stránkou tvé úvahy. Všiml jsem si, jsa ten tvůj pozorný čtenář, že trochu narcisistním způsobem předpokládáš, že tvoje úvaha někoho zajímá proto, že je tvoje. Nezajímá. Tedy, tvé názory by měly zajímat tvé blízké a možná známé, ale anonymního čtenáře zajímají ty názory a teprve pokud se s nimi shodnou, osloví je, případně rozčílí doběla, pak se možná začnou zajímat o jejich autora. Jinak tomu může být u papeže, dalajlámy nebo prezidenta, ale to není náš případ.
S tím souvisí to, co vlastně chceš veřejnosti, komunitě psanců, sdělit. Nastiňuješ nějaký svůj žebříček hodnot a vyzýváš, aby ho ostatní odhalili také…Sám´s jistě, při tom psaní, musel zjistit, jak je těžké něco jako žebříček hodnot definovat. Které hodnoty zařadit, na jaké místo, a které pominout? Vyřešil´s to zajímavě. Uvedl´s v podstatě tři základní hodnoty, které vůbec existují. Přírodu, tedy vše, co tu je bez přispění člověka, stroje, v širším smyslu vše, co člověk vytvořil, a lásku, mohlo to být stejně to kritizované dobro nebo lidství, která tomu všemu dává nějaký smysl. A máme to „v suchu“.
Myslím, že za úvahu stojí právě to, co jsi nezmínil. Ty relativně malé, drobné „podhodnoty“, které nás definují a vypovídají o tom, jací jsme. Jestli jsou pro nás peníze více než příroda nebo stroje, je absurdní otázka, ale jestli jsou pro nás peníze více, než úcta bližního, než vlastní pohodlí, než vlastní svědomí, to jsou otázky. Odpovědi na ně však nepřináší úvaha či deklarace, ale naše činy, na základě kterých nás vnímá naše okolí…

pro mě trochu ubíjející, náčelníku, někam se mi ztratila poezie a zůstala jen syrová emoce, která vyvolala ty zajímavé obrazy

...už to zaznělo v anotaci, dodal bych, místo očekávané hloubky, mnoho povrchů...

Yana: Děkuji za milá slova, moc mě těší

Homér: Náčelník Holá Ruka: Král Slova Kuba: Hezká diskuse, dovolil bych si přispět poznámkou, že je opravdu třeba, aby autor piloval rým a rytmus, nicméně volný verš bych nedoporučoval. Ten je pro ty, co ve verši vázaném nemají už co zdokonalovat.:-)

Náčelníku, dobrý, a to i s tím autorským čtením, ze kterého jsem měl trochu obavy, vzpomínaje na Nezvala a jeho hrůzný přednes.

Náčelník Holá Ruka: Verena: To jsem rád, že jste si to hezky vysvětlili:-) Herakleitos s Efesu je sice můj oblíbený filosof, ale v tomto případě jsem si od něho půjčil ten citát jen jako synonymum, či paradoxon toho opakování, jinou souvislost s Herakleitem v tom už nehledejte...
Děkuji Vám za zastavení se zde.

Vstoupila jsi, Yano, do nového roku moc hezkou básní, něžnou a technicky zajímavou, přeji Ti do toho nového roku, kromě všeho dobrého, hodně takových...:-)

Vilík: No, ono coby to konečně bylo jiného, kdyby to nebyla poezie a mnoho by, myslím, nechybělo, aby to bylo i jako poezie hezky čitelné...:-)

mannaz: ... to byl vždy můj oblíbený předmět :-)

mannaz: Děkuji za návštěvu,ano, občas bolí už i to opakování...

loner: Děkuji

Nechci hodnotit obsah(ani to asi nejde), ale svou podstatou a "řemeslně" je to podlé mého velmi zdařilá báseň. Jenom mě tak napadlo, zda-li by nestálo za to, ji dotvořit do sonetu. Úplně si o to říká...

Ke zveřejnění mladistvých veršů (ještě za života:-)) je třeba nutná dávka odvahy. Tu musím ocenit už jenom proto, že jsem ji v sobě dosud nenalezl. Jinak báseň sama je dle mého lepší než většina děl rádoby vyspělých autorů, o aktuálně stejně starých autorech nemluvě...