Před chvílí jsem podobně komentoval podobný pokus. V klidu by to mohl být refrén písňového textu.

Zamila: Souhlas :)

Je to hezký motiv, ale chybí mi k němu pointa. Dokázal bych si to představit jako refrén mezi slokami, které vypráví nějaký příběh.

Zamila: Myslím, že to vnímáme podobně. Jde jenom o to, jak se to autorovi podá. Na rozdíl od jiného názoru si myslím, že autor má šanci se lepšit z každou ranou, kterou schytá. Pokut ho ta rána "knokautuje", nestojí za nic a má se vrhnout na něco jiného. To však zjevně není tento případ. :)

Cuk: Děkuji. Je to jedna z mnohých, která jsem napsal (takový experiment) na obrazy Vinceta van Gogha. Některé z nich jsou v záložce "sbírky". Zajímalo by mě, co si o nich jako studentka umění myslíš.

Cuk: Máš pravdu, myslím, že ta básnička postrádá totéž, co jsem kritizoval u tvé první básně. Děkuji za názor.

Cuk: děkuji

Zamila: Je to jen říkanka, zrýmovaný žert na Ailininu básničku. Ta minuta, kterou jsem jí věnoval (té říkance) mi přijde až až. Také mě posléze napadá řada "štěpných" rýmů, ale "umění" z toho už dělat asi nebudu. Děkuji ti.

Myslím, že je zajímavé a všeobecně obohacující na toto téma diskutovat, nicméně autor má vždy poslední slovo. A tak o má být.

Timothy A. Postovit: děkuji

Myslím, že dochází trochu k matení pojmů. Báseň, podle mého názoru, není psána výhradně volným veršem. Misí se v ní (autorka promine) nahodile různé prvky. Právě ty (myslím ty metrické) v neuspořádané struktuře vytváří onen " vnitřní rytmus". Čistě technicky vzato, rytmus buď je, nebo není. K jakési neuspořádanosti patří i různá délka slok, veršů a "neřád rýmů".
Formální neuspořádanosti sluší i neuspořádanost myšlenková, obrazová i výrazová. "Hlasoval" jsem pro tu trochu obscénní a lacinou sloku protože obohacovala báseň o další rozměr. Tu báseň vypráví rozpolcená žena (tím nemyslím autorku). Může brečet, může se smát, může být vulgární.
Já osobně nemám rád takové ty básně "napůl". Má - li mít báseň řád, ať ho má. Má - li být neuspořádaná, ať to stojí za to. :)
V tom uvedeném vzorku Křesťanova textu (Křesťanovy texty obdivuji) jde o něco jiného. Tam je rozpor perfekcionistického formálního (zvukového) uspořádání a významového rozfázování, které často umocňují anakoluty.

Lenča: děkuji

To je hezká báseň. Evokuje ve mně cosi velmi dávného a velmi osobního. Někdy se v tvých náznacích ztrácím, jindy naopak nalézám.

Orionka: Jistý filosof definoval muže jako trávící trubici s pohlavními orgány a malou uzlinkou na konci pro tvorbu nadstavby. Uzlinka bojuje o přežití, trávicí trubice bytní a... dále bych to nerozváděl. :)

Ailin: Inspirovalo mě to, ale není v tom nic osobního. Mám rád dobré haiku (stejně jako dobré sushi). Ber to, prosím, jako zcela bezelstný žert. :)

Orionka: na tu otázku jsem odpověděl neveřejně nechtěně.
Tak aby snad nevznikl pocit že se za svůj názor stydím: kopí dobrý :)

To je opravdu hezký zveršovaný aforismus. Ve čtyřech verších je řečeno vše.

To je dobré. Ženská výpověď ( ať už autentická, zcela smyšlená nebo, jak předpokládám, vlastními "zážitky" inspirovaná), která vydá ve čtyřech slokách za román.
Velmi zdařilá mi přijde taková nerovnovážná stavba a rýmování. To umocňuje tu vnitřní nerovnováhu.

gabkin: Těší mne, že se ti líbí. Každý autor i čtenář preferuje svůj typ poezie , ale společný je fakt, že píšeme z vlastní potřeby, ale pro druhé (i když někdy děláme, že ne.)

gabkin: Souhlasím bezvýhradně