No tak to už je jiná :). Moc hezké, taková prostě a bez kudrlinek vyjádřená nostalgie.

Lasak: Moc děkuji za komentář. Čím konkrétně si nejsi jistý?

Nerozumím první sloce a hlavně prvnímu verši. Jaké došky?

Nikytu: Děkuji. Jak tady myslím už zaznělo, noc je zároveň oběť i viník, dá se na ni hodit ledacos, ale vlastně o ni vůbec nejde :).

NoWiš: To zas ne, ty prostě umíš psát verše. Ale řekla bych, že ty ze smutku působí opravdověji, aspoň na mě.
Já předtím asi nerozuměla, že jsi mluvil jen o sobě, ne o čtenáři... Ono to pochopení básně podle mě vůbec není o tom "cítit zrovna to samé", "trefit se do noty", ale naopak, když to autor napíše dobře, přenese svoje pocity na čtenáře.

NoWiš: Tím chceš říct, že čtenář musí být ve stejném rozpoložení jako autor, aby ho pochopil a ocenil?

Moc pěkný výlev, líbí se mi, že jdeš až na dřeň, takové to lehké naznačování nemá potřebnou sílu a neosloví.
Vlastně mi to připomnělo jedno moje starší dílko, asi sem hodím, dík za inspiraci :).

Super! Smutek ti sluší.

Hezké je to. Zamyslela jsem se nad obyčejností, není to tak, že ji oceníme až ve chvíli, kdy nás zklame to neobyčejné?

Jiří Turner: Děkuji ;-)

To je krásný, má úžasnou atmosféru.

Smutné, ale moc hezky napsané. Ten rytmus je velmi působivý, houpavý. Jenom mi do něj nesedí "a" ve verši "a zadními vrátky", to bych vypustila.

Milé, povedla se.

Nikytu: Děkuji :)

Singularis: Stanfordský experiment byl o něčem trochu jiném. Nejen drastická situace, ale především moc nad druhými udělala z obyčejných lidí v roli dozorců kruté trýznitele.

princeznacarodejkaZ: Děkuji za návštěvu :).

Moc hezké, takové malované.

Čtyři zajímavé myšlenky, hezky se četla.

Taky cítím, že je tady něco špatně. Asi to, že jsem to vůbec otevřela... to ten vysoký počet komentářů. Ach jo.

Amelie M.: Jé, moc děkuji, objevitelko starších kousků :)